Lexikální jednotka tezauru užívaná při indexaci k označení určitého pojmu v dokumentu nebo rešeršním požadavku. Vyjadřuje
sémantickou dominantu zastupující celou třídu podmíněné ekvivalence: ostatní podmíněně ekvivalentní slova a slovní spojení
označovaná jako synonyma a kvazisynonyma se považují za nedeskriptory a jsou odkázány na deskriptory. Deskriptory spolu s
nedeskriptory tvoří lexikum tezauru.
[SCHWARZ-1999:15]
[KATUŠČÁK,MATTHAEIDESOVÁ,NOVÁKOVÁ-1998:70]
[HARROD-1990:193]
[KOVÁŘ-1984:180,191]
[ČSN ISO 5127-6,1994:7]
[ČSN ISO 5964,1996:5]
[ČSN 01 0193,1996:5]