Metoda aplikovaná při tvorbě řízených slovníků, která spočívá ve shromáždění termínů v přirozeném jazyce významných pro danou
tematickou oblast ze speciálních předem stanovených lexikálních zdrojů obsahujících slovní zásobu určité tematické oblasti
v normalizované formě.
[ČSN ISO 5127-6,1994:18]
[KOVÁŘ-1984:188]
