Písmo užívané v oblasti starověkého Předního východu. Vzniklo ve 4. tisíciletí, kdy si jeho stylizované znaky zachovaly ještě
obrázkovou formu, ale postupně se značně schematizovaly, některé z přibližně tří tisíců užívaných znaků nabývaly významu slabik,
skupin souhlásek nebo i jednotlivých hlásek. Sloužilo především k zaznamenání monumentálních nápisů tesaných do kamene, ale
bylo užíváno i pro záznamy na méně trvanlivých psacích látkách. Jeho zjednodušením a abstrakcí u vzniklo písmo hieratické
a démotické. Až v 10. století př. Kr. ustoupilo písmu hláskovému.
[SLOWNIK-1955:134]
[KUNZE-1975:1206]
[KNEIDL-1989:13-14]
[PROSECKÝ-1999:285-286]
