Psací látka užívaná od 4. tisíciletí př. Kr. v oblasti babylonsko- asyrské kultury pro záznamy textů psaných klínovým písmem.
Pro záznam sloužila zpravidla hlína v surovém stavu, teprve po zapsání celého textu byla tabulka vysušena nebo vypálena. Literární
díla většího rozsahu obsáhla zpravidla několik tabulek, průběžně číslovaných a opatřených incipitem i kolofonem. Pro okázalejší
dokumenty byly zvoleny formy větších hliněných válců nebo hranolů. Tabulky byly užívány až do 1. st. po Kr.
[KUNZE-1975:1355]
[HÚŠČAVA-1951:48]
[PROSECKÝ-1999:275]
