1. Komunikační systém vzniklý v důsledku digitalizace, liberalizace a konvergence komunikačních sektorů telekomunikace, informatiky
a elektronických médií. 2. Vědní disciplína zabývající se základními kategoriemi a zákonitostmi komunikace a důsledky konvergence
telekomunikačních technologií, informatiky, elektronických médií a počítačových sítí na komunikaci. Podstatou výzkumu je vztah
informace – komunikace – médium, přičemž všechny tři objekty mají digitální povahu. Mediamatika se zaměřuje především na humánní
aspekty komunikace (výzkum nových forem komunikace a práci s informacemi…), teoreticko-metodologické aspekty (interdisciplinární
vztahy v mediamatice – souvislost s humanitními, přírodními, technickými a dalšími vědními obory…), technologické aspekty
(vývoj a způsoby využívání informačních a komunikačních technologií…), aspekty masové komunikace, obchodní aspekty (elektronický
obchod…), legislativní aspekty (autorské právo, legislativní formy komunikace….).
[LATZER-1998:457-466]
[LATZER-2006:152-170]
[PUNTSCHER RIEKMANN-2004:266-286]
[FOBEROVÁ-2010]
[KONVIT-2004:20]
[ANTOLOVÁ-2011]
[JEDLIČKOVÁ ĽUBICA-2006]
