Záhlaví |
Beneš, Karel Josef, 1896-1969 |
Církevní jméno |
Beneš, Karel, 1896-1969 |
|
Beneš-Jizerský, Karel, 1896-1969 |
|
Jizerský, K. J., 1896-1969 |
Narození |
21. února 1896, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
Úmrtí |
27. března 1969, Rožmitál pod Třemšínem (okr. Příbram) |
Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Veřejná a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1921-1937) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Pedagogická knihovna Komenského (nyní Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského) (1938-1941, 1945) |
|
|
Biografická pozn. |
Narozen 21. 2. 1896 v Praze, zemřel 27. 3. 1969 v Rožmitále p. Třemšínem. PhDr., knihovník v Praze, beletrista, též pro mládež,
autor filmových scénářů a hudebních článků, redigoval sborníky.
|
Źivotopis |
Po absolvování klasického gymnázia v Praze (1915) musel odejít na frontu, kde byl vážně zraněn, a jako invalida propuštěn
z vojenského svazku. Studoval pak přírodní vědy, filozofii, dějiny hudby a také na lékařské fakultě. Po získání doktorátu
filozofie v r. 1921 nastoupil v dubnu 1921 do Univerzitní knihovny v Praze a působil zde do r. 1937. Pracoval v povinných
výtiscích a v národní bibliografii, prošel půjčovnou i studovnou, resp. tzv. velkou čítárnou. Inspirován bibliografem K. Nosovským
se snažil v Literárních listech zavést pravidelnou bibliografickou rubriku analytického rozpisu nejvýznamnějších čs. periodik.
V roce 1929 pořádal bibliografii českých knih v Slavische Rundschau a psal tam literární referáty. V letech 1922-1924 byl
jednatelem a v roce 1933 místopředsedou Spolku československých knihovníků a jejich přátel. Ve 30. letech spolu s ředitelem
J. Emlerem budoval novou příruční knihovnu (uveřejnil o ní sérii článků v Časopise čs. knihovníků) a stal se jeho osobním
tajemníkem. 1934-1937 řídil externě vydavatelskou činnost nakladatelství Družstevní práce. Od 1. 7. 1938 pracoval jako ředitel
Státní pedagogické knihovny Komenského, umístěné tehdy v Klementinu. Připravil plán na reorganizaci knihovny, aby nejen vyhovovala
požadavkům soudobého vědeckého knihovnictví, ale aby zároveň mohla intenzivněji a bezpečněji sloužit veřejnosti. Reorganizace
zahrnovala např. nový systém signatur, přebudování systému lístkových katalogů, zjednodušení výpůjčního protokolu, užší spolupráci
s Národní a universitní knihovnou aj., bohužel tíživé podmínky okupace mu nedovolily některé z výše uvedených záměrů uskutečnit.
|
|
Od dubna 1939 byl činný v domácím odboji, v prosinci 1941 zatčen, odsouzen k sedmi letům káznice a vězněn do dubna 1945 (postupně
Pankrác, Terezín, Gollnow, Ebrach, Straubing) těsně před osvobozením prodělal pochod smrti. V září 1945 nastoupil do Státní
pedagogické knihovny Komenského. Stal se prvním předsedou Spolku českých knihovníků. Ale ještě na konci listopadu 1945 odešel
na Plánovací úřad jako šéf kulturního odboru a ke knihovnictví se už nevrátil. Od r. 1950 žil v Rožmitále pod Třemšínem a
pracoval kulturně a politicky na Příbramsku. Pro svou tvorbu psanou metodou psychologického realismu vyhledával výjimečné
životní situace, témata identity lidské osobnosti. Později čerpal náměty z let okupace a druhé světové války. Ve své historické
beletrii podal široký, na letopisné chronologii a autentických faktech založený obraz revolučních dějů roku 1848. Podepisoval
se též Karel Beneš, Karel Beneš Jizerský.
|
Medaile a ocenění |
Řád práce (1956) |
Další info |
Wikipedie (Karel Josef Beneš) |
|
|
|
Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|