NK CR   SCK - Slovník českých knihovníků
Podrobnější informace naleznete přímo v online katalogu / For more information enter the online catalogue
Záhlaví Cejpek, Jiří, 1928-2005
Narození 20. února 1928, Jevíčko (okr. Svitavy)
Úmrtí 26. prosince 2005, Praha (okr. Hlavní město Praha)
Místo působení Praha (okr. Hlavní město Praha) - FF UK (1951-1973)
Bratislava (okr. Bratislava, Slovensko) - Slovenská technická knihovna (1974-1985)
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Čs. středisko výstavby a architektury (1985-1989)
Praha (okr. Hlavní město Praha) - KVIK FF UK (nyní UISK FF UK) (1990-1994)
Opava (okr. Opava) - Slezská univerzita v Opavě (1994-1998)
Brno (okr. Brno) - Ústav české literatury a knihovnictví FF MU (1999-2005)

Biografická pozn. Narozen 20.2.1928 v Jevíčku, zemřel 26.12.2005. PhDr., CSc., docent katedry knihovnictví, literatura z oboru.
Źivotopis Studoval lidovýchovu a knihovnictví na Pedagogické fakultě UK. Jako zástupce studentů se zúčastnil 1. knihovnického sjezdu v Brně (1946). Téměř bezprostředně po vzniku Drtinovy katedry knihovnictví nastoupil v r. 1951 nejprve jako asistent, brzy jako odborný asistent, který se v r. 1968 habilitoval jako docent katedry vědeckých informací a knihovnictví. Tato etapa jeho pedagogického působení zahrnuje publikační činnost: Úvod do studia knihovnictví (1953), Základy knihovnictví (s J. Kábrtem 1956), což je podstatně přepracované a rozšířené vydání předchozí práce a Dějiny knihovnictví (2. dopl. a opr. vyd. 1965); ve stručném přehledu jsou zde probrány knihovny ve starověku, středověku až po počátek vývoje českých knihoven a jejich další rozvoj. V r. 1967 vydal významnou monografii Československé knihovnictví a aktivně se podílel na nové odideologizované koncepci výuky oboru, jejímž skrytým modelem byla informační politika západních zemí. V r. 1968 se intenzívně angažoval v nově založené profesní organizaci Svazu knihovníků a informačních pracovníků. V r. 1973 následoval nucený odchod, zákaz přednášek a publikační činnosti. Pokud chtěl pracovat v oboru, odešel do Slovenské technické knihovny v Bratislavě. Stal se vůdčí osobností slovenských týmů řešících výzkumné úkoly spojené s projektováním automatizovaných informačních systémů v oblasti práva a posléze i hromadných sdělovacích prostředků. I v těchto letech nepřestával studovat a psát. Tři obsáhlé monografie z té doby: Automatizovaný systém právních informací (s F. Palkem 1979), Informační systémy a školství (1982) a Právo a informace (1988).
Byl pravidelným účastníkem konferencí INFOS, pořádaných Svazem slovenských knihovníků a pracovníků. K jeho návratu do Prahy došlo v r. 1985, kdy začal pracovat ve výzkumu Československého střediska výstavby a architektury, působícího jako odvětvové centrum VTEI v dané oblasti. Tam oslavil své 60. narozeniny a začal pomýšlet na důchod. Se zadostiučiněním přijal už v prosinci 1989 výzvu studentů tehdejší katedry vědeckých informací a knihovnictví FF UK, aby se vrátil a ujal se jejího vedení. Dnešní Ústav informačních studií a knihovnictví, který vedl do r. 1994, mu vděčí za zahájení vývoje směrem k prozápadnímu pojetí zejména veřejného knihovnictví a informační vědy. S týmem kolegů vytvořil už v r. 1990 novou koncepci studia a plně se zapojil do akademického života i jako člen vědecké rady FF UK. V r. 1991 byl jmenován profesorem a později emeritním profesorem Karlovy univerzity. Zapsal se do moderních dějin českého vysokoškolského knihovnicko-informačního vzdělávání a v této souvislosti i do rozvoje vědeckého pojetí oboru. Snažil se o neustálé prohlubování humanizace a modernizace oboru, který se z klasického knihovnictví postupně vyvíjel k prestižnímu široce pojatému informačnímu oboru. V r. 1991 se ujal odborné garance nově založeného bakalářského knihovnického studijního programu na Slezské univerzitě v Opavě, v letech 1994-1998 zde působil jako vedoucí Ústavu bohemistiky a knihovnictví na Filozoficko-přírodovědecké fakultě. Novou knihovnickou generaci vzdělával a vychovával na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity až do r. 2005. V posledních 15 letech svého života vytvořil bohatou sbírku publikací, mohl publikovat i v západních zemích, vystupovat na našich i zahraničních konferencích. Jeho bibliografie obsahuje téměř 270 titulů.
Vedle více než dvou set článků, recenzí a konferenčních příspěvků je tu 21 monografií, 8 učebnic a 15 statí publikovaných u zahraničních nakladatelů a vydavatelů. Rozsáhlé dílo zahrnuje také popularizační vzdělávací větev. Jeho přednášky v Rozhlasové akademii třetího věku, to byla více než desetiletá řada cyklů o dějinách a osobnostech knižní kultury a o otázkách informační vědy. Nejvýznamnější souhrnnou studii o problematice vývoje, současného stavu i perspektiv oboru představuje monografie Informace, komunikace a myšlení (1998). Dělal korektury a sestavoval rejstříky 2. rozšířeného vydání, které se připravovalo do tisku. Jeho uvedení na knižní trh se už nedožil. Se zákeřnou nemocí bojoval sedm let. Do poslední chvíle pracoval, přednášel, psal a komentoval. Na posledním rozloučení v motolském krematoriu byl přečten dopis jeho vnuka, který v té době pracoval v knihovně v Hamiltonu na Novém Zélandě. Úctu a lásku k prof. Cejpkovi vyjádřil za všechny. Nositel Medaile Z.V. Tobolky z roku 2000.nd
Medaile a ocenění Medaile Z. V. Tobolky (2000)
Cena českých knihovníků (2001)
Další info URLWikipedie (Jiří Cejpek)
URLSKIP (Jiří Cejpek)
URLKnihovnictví jako profese: Prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc.- život a dílo (Ikaros, 2013, č. 6)

LinkZobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue
 
[ Navigace - http://aleph.nkp.cz/publ/sck / 00000 / 00 / 000000013.htm ]