NK CR   SCK - Slovník českých knihovníků
Podrobnější informace naleznete přímo v online katalogu / For more information enter the online catalogue
Záhlaví Emler, Jan, 1877-1951
Pseudonym Ego, 1877-1951
Svatopluk, 1877-1951
Narození 1. srpna 1877, Praha (okr. Hlavní město Praha)
Úmrtí 28. května 1951, Praha (okr. Hlavní město Praha)
Místo působení Praha (okr. Hlavní město Praha) - Univerzitní knihovna (nyní Národní knihovna ČR) (1899-?)
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Městská knihovna pražská (1909-1919)
Bratislava (okr. Bratislava) - Knihovna Univerzity Komenského (1919-1931)
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Veřejná a universitní knihovna (nyní Národní knihovna ČR) (1931-1939)

Biografická pozn. Narozen 1.8.1877 v Praze, zemřel 28.5.1951 tamtéž. Knihovník, památkář, redaktor, literatura o pražských památkách.
Źivotopis Vystudoval právnickou fakultu. Jeho první pražské období zahrnuje léta 1899-1911. Nastoupil do Univerzitní knihovny a brzy se vypracoval na dobrého odborníka. Od vzniku Osvětového svazu v r. 1906 se aktivně účastnil jeho činnosti, působil v knihovním odboru, stal se jednatelem Svazu. Od r. 1909 zastával funkci obecního staršího a inspektora Městské knihovny pražské. Polemiku (zvláště s A. Sovou) vyvolal návrhem vybudovat v Praze lidovýchovný dům. V závěru Kukulovy éry přišel jako obecní starší s myšlenkou postavit na parcele přilehlé ke Klementinu novou budovu. Zajistil parcelu, získal architekta, jednání státu a pražské obce dospělo až těsně k podpisu. Vypukla první světová válka a vše bylo zmařeno. Věnoval se historii, zejména historické topografii Prahy. S tím souvisí jeho práce Praha z doby baroka (1907), Průvodce po starších částech pražských (1908), Průvodce po Praze (1912), dvoudílné Malebné pouti po krásné Praze (1920 a 1923). Byl zakladatelem hnutí za Starou Prahu. V září 1919 byl vyslán na Slovensko ve funkci vládního komisaře s pověřením MŠANO, aby zřídil knihovnu pro nově založenou Univerzitu Komenského. Slovenský pobyt, který považoval za několikaměsíční provizorium, se protáhl téměř na 12 let. Maďarská správa předala v sešlém klášteře klarisek nesourodý knihovní fond bývalé Alžbětiny univerzity, obsahující převážně latinskou, německou a maďarskou literaturu, slovanské, slovenské a české knihy v něm byly výjimkou. Emler přijal program: vybudovat moderní knihovnu, obstarávat především základní literaturu pro vědní obory všech postupně obsazovaných kateder, získat základ slovenské literatury a zajistit její soustavné doplňování.
Tak bylo založeno slovenské oddělení, Emler mu věnovalmimořádnou přízeň a péči. Již v říjnu 1919 vymohl právo povinného výtisku z území celého Slovenska, které zabezpečilo pravidelné dodávky literatury a bylo základem jejich bibliografického zpracování. Žádostmi o literaturu obeslal všechna významnější nakladatelství a korporace v českých zemích. Získal přehled o stavu a obsahu knihoven na Slovensku. Jejich literaturu se snažil získat pro knihovnu univerzity Komenského. Cestoval v té věci po celém Slovensku. Pokud cesty nepřinesly výsledek a fondy nezískal fyzicky, postaral se o spolehlivé opisy katalogizačních lístků. Tak položil základ souborného katalogu vědeckých knihoven na Slovensku. Staral se o zahraniční slovacika, jeho zásluhou bylo opatřeno mnoho slovacik amerických, jugoslávských, polských, maďarských a jiných. Zvláště významné je získání některých americko-slovenských novin a časopisů. Důraz kladl na získávání literatury všech slovanských zemí. Ve slovanském oddělení bylo shromážděno dostatek fondů pro studia historie, filologie a dějin literatury. Za široce rozvětvené periodikum Lékařské listy založil mezinárodní výměnu s četnými lékařskými a přírodovědeckými korporacemi v celé Evropě, Rusku a Americe. Postaral se o budovu Klarissea, která byla v letech 1926-1930 v několika etapách adaptována. Od r. 1922 přednášel na univerzitě. Do Prahy se vrátil v r. 1931, ujal se řízení Veřejné a universitní knihovny po J. Boreckém. Byl prvním a posledním nositelem titulu generálního bibliotekáře.
Podařilo se mu oživit a reorganizovat knihovnu, přispět k realizaci Národní knihovny jako konzervačního a bibliografického pracoviště, rozšířil přístup do velké studovny v refektáři, pro čtenáře instaloval nové příruční knihovny, otevřel odd. krásných tisků a vzácných vazeb a zřídil mu zvláštní studovnu. Uskutečnil další etapu adaptace Klementina, k výstavním účelům byla připravena i Zrcadlová kaple. Za krátkou dobu zdvojnásobil objem fondů, který propagoval pořádáním výstav. Měl výrazný podíl na řešení otázky povinných výtisků vládním nařízením z r. 1935. Jeho zájem platil zajištění plynulého vydávání sešitového Bibliografického katalogu a ročního svazkového shrnutí čsl. tiskové produkce. Byl členem v mnoha spolcích a společnostech. Významné bylo jeho místopředsednictví v Čsl. společnosti knihovědné, jejíž orgán - Slovanskou knihovědu (1931-1937) spolu s Tobokou redigoval. Redigoval také sborníky Zd. V. Tobolkovi k šedesátce (1934) a Bibliothecae Clementinae Analecta, vydal monografii Josef Volf (1937). Často byl v roli reprezentanta čsl. knihovnictví, zvláště při zasedáních Mezinárodní federace knihovnických spolků nebo na schůzích jejího Mezinárodního knihovního komitétu (Florencie, Lvov, Řím, Uppsala, Cheltenham, Madrid, Varšava). Zúčastnil se mezinárodního sjezdu v Paříži (1923), na němž předsedal sekci pro užívání knihoven a šíření knihy. Byl zvolen čestným členem Associación de Bibliotecarios y Bibliografos d´Espaňa. Na pražském mezinárodním sjezdu (1926) byl sekretářem II. sekce pro dějiny knihy a knihoven. Byl přítomen při státních zkouškách na knihovnických kursech na UK, dbal na jazykové znalosti mladých pracovníků.
Do důchodu odešel k 1.1. 1939 v pohnuté době.Osobně se účastnil ukládání nejvzácnějších fondů do sklepních prostorů. Po osvobození byl zvolen čestným členem nově utvořeného SČK na zahajovací valné hromadě 27. 7. 1946, na níž sám promluvil. nd

LinkZobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue
 
[ Navigace - http://aleph.nkp.cz/publ/sck / 00000 / 00 / 000000015.htm ]