| Záhlaví |
Gawrecki, Drahoslav, 1919-1988 |
| Odkaz. forma |
Gavrecký, Drahoslav, 1919-1988 |
| Narození |
15. června 1919, Prostějov (okr. Prostějov) |
| Úmrtí |
19. října 1988, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Frýdek-Místek (okr. Frýdek-Místek) - Městská knihovna Frýdek-Místek (1938-1945) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Ministerstvo školství a osvěty (1946-1948) |
|
Olomouc (okr. Olomouc) - Univerzitní knihovna v Olomouci (nyní Vědecká knihovna v Olomouci) (1948-1949, 1954-1955) |
|
Opava (okr. Opava) - Bezručova knihovna v Opavě (nyní Knihovna Petra Bezruče v Opavě) (1949-1950) |
|
Ostrava (okr. Ostrava-město) - Státní vědecká knihovna v Ostravě (nyní Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě) (1950-1954,1955-1959) |
|
Martin (Slovensko) - Matica slovenská (1959-1961) |
|
Bratislava (Slovensko) - Slovenská pedagogická knižnica v Bratislave (1962) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Státní knihovna ČSSR (nyní Národní knihovna ČR) (1962-1968, 1974-1979) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Státní technická knihovna (nyní Národní technická knihovna) (1971) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Státní pedagogická knihovna Komenského (nyní Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského) (1972-1973) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 15. 6. 1919 v Prostějově, zemřel 19. 10. 1988 v Praze. PhDr., knihovník, básně, próza, literatura z oboru knihovnictví,
překlady z polštiny. Praha Praha Praha Praha
|
| Źivotopis |
Narodil se 15. června 1919 v Prostějově. V letech 1930 až 1937 docházel na zemskou vyšší reálku ve svém rodišti. Po maturitě,
kterou složil v červnu 1937, absolvoval ve školním roce 1937/38 státní knihovnickou školu v Praze. V roce 1939 krátce do uzavření
vysokých škol studoval na přírodovědecké fakultě. V roce 1948 absolvoval kurz na krajské stranické škole, vysokoškolského
vzdělání dosáhl na Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy, kde navštěvoval přednášky v letech 1965 až 1969
a kde složil státní zkoušku. V roce 1970 nedokončil studium na Leningradském státním institutu kultury N. K. Krupské. V tom
roce však obhájil diplomovou práci Organizační a metodické pokyny výstavby knihoven, v roce 1971 složil rigoróza a získal
doktorát. Již před válkou publikoval odborné stati a články o úkolech a významu lidového knihovnictví. Od prvních poválečných
let koncipoval návrhy na organizaci lidového knihovnictví, na zřízení instituce pro technické služby knihovnám, návrhy jednotlivých
součástí vnitřního vybavení knihoven. Návrh na vybudování organizované činnosti v lidovém knihovnictví podal v práci O výstavbu
lidového knihovnictví (1946). V 41. ročníku České osvěty (1948) uveřejnil seriál rozsáhlých studií Organizace a správa poboček
veřejných obecních knihoven. Prošel řadou vedoucích funkcí: od června 1938 do konce roku 1945 vedl Městskou lidovou knihovnu
ve Frýdku, poté byl do března 1948 zemským knihovnickým inspektorem na Ministerstvu školství a kultury, do dubna 1949 byl
aktuárským tajemníkem v Universitní knihovně v Olomouci, do září 1950 vedl Bezručovu knihovnu v Opavě.
|
|
Od října 1950 do září 1954 byl ředitelem státní studijní knihovny v Ostravě, od poloviny září 1954 do března 1955 ředitelem
Universitní knihovny v Olomouci a od dubna 1955 do poloviny srpna 1959 ředitelem Státní vědecké knihovny v Ostravě. Od poloviny
srpna 1959 dojížděl z Ostravy do Martina, kde vedl oddělení a měl funkci specialisty pro výstavbu a zařízení knihoven Matice
Slovenské a poté od ledna 1962 ještě osm měsíců do Slovenské pedagogické knižnice v Bratislavě, kde vedl oddělení pro doplňování
a odborné zpracování literatury. V září 1962 přešel natrvalo do Prahy. Do Státní knihovny byl povolán za účelem přípravy její
novostavby. Vytvořil odpovídající pracoviště v rámci technického odboru, který řídil, a vypracoval podklady pro zpracování
projektové dokumentace na výstavbu Státní knihovny. Organizoval mezinárodní spolupráci, byl iniciátorem první Mezinárodní
porady odborníků socialistických zemí o výstavbě, zařízení a technickém vybavení knihoven v únoru 1964 v Praze. Byl členem
komise pro výstavbu knihoven v rámci IFLA. Usiloval o odstranění deformovaného pojetí technizace a racionalizace. Byl také
referentem pro koordinaci práce s technickou literaturou v ÚVMKK a od června 1963 vedl referát pro jednotnou soustavu knihoven
a péče o výstavbu knihoven. V lednu 1965 se stal vedoucím technického odboru. Návrhy na výstavbu a adaptace knihoven uveřejňoval
od roku 1949. Otázky dosud zanedbávané problematiky výstavby, zařízení a technického vybavení knihoven řešil komplexně, včetně
organizace a metodiky plánování výstavby, projektování technologie, zpracování posudků stavební dokumentace, které se týkaly
mnoha domácích i zahraničních knihoven.
|
|
Nejvýznamnější byl jeho podíl na přípravě výstavby Matice slovenské v Martině a Státní knihovny ČSSR v Praze. V roce 1962
zasedal v porotě na posouzení návrhů ze soutěže na projekt nové budovy Matice slovenské. Spolu s V. Radou přednášel na katedře
knihovnictví a vědeckých informací Fakulty sociálních věd a publicistiky UK předmět Výstavba, zařízení a technické vybavení
knihoven. Od září 1968 do konce roku 1970 působil na katedře jako její stálý výzkumný a pedagogický pracovník. Po relativně
krátkém působení ve funkci ředitele Státní technické knihovny, resp. ÚVTEI (1971) a o trochu delším ve funkci ředitele Státní
pedagogické knihovny, resp. knihovny Výzkumného ústavu pedagogického (1972-1973) se vrátil v lednu 1974 do Státní knihovny
ČSR a jako náměstek ředitele a vedoucí sektoru technického a investičního zde pracoval až do odchodu do invalidního důchodu
na konci března 1979. Navázal na úsilí o novostavbu knihovny a vyvíjel snahy o dosažení tohoto cíle. Stal se autoritou na
výstavbu a vybavení knihoven u nás i v zahraničí. K této tematice vydal samostatné práce, časopisecké příspěvky, zanechal
strojopisy, expertizy, návrhy, posudky. V letech 1970 až 1975 byl předsedou ÚKR. Ve své básnické tvorbě odráží tíživé sociální
skutečnosti Beskydska, v baladických skladbách reaguje na válečnou dobu, později se v jeho poezii objevuje poválečný vlastenecký
patos. Jako překladatel se zaměřil zvláště na polskou prózu. Před svou smrtí, ke které došlo 19. října 1988 v Praze, byl mnohokrát
oceněn. Jen čestná uznání ministra mu byla udělena hned třikrát, a to v roce 1958, 1965, 1970. V říjnu 1945 podal přihlášku
do Svazu českých knihovníků (Zdroj: AHMP, fond SČK)
|
| Medaile a ocenění |
Cena města Ostravy (1954) |
|
populárně vědecká cena (1954) |
|
čestné uznání Ministerstva školství a kultury (1958) |
|
čestné uznání Ministerstva školství a kultury za dlouholetou a úspěšnou kulturní a osvětovou činnost (1965) |
|
vyznamenání k 25. výročí osvobození (1970) |
|
Za vynikající práci (1970) |
|
zasloužilý pracovník kultury (1977) |
|
čestné uznání ministra školství a kultury (1965) |
|
čestné uznání ministerstva kultury ČSR za záslužnou kulturně politickou činnost (1975) |
| Další info |
 Biografický slovník českých zemí (Gawrecki Drahoslav) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
