Záhlaví |
Groh, Kamil, 1914-2010 |
Narození |
10. ledna 1914, Sušice (okr. Klatovy) |
Úmrtí |
7. června 2010 |
Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Slovanský seminář (1937-1939) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Pedagogická knihovna Komenského (nyní Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského) (1940-1942) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Národní a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1947-1979) |
|
|
Biografická pozn. |
Narozen 10. 1. 1914 v Sušici, zemřel 7. 6. 2010. PhDr., knihovník, práce z oboru. |
Źivotopis |
Narodil se 10. ledna 1914 v Sušici na Šumavě jako syn lékaře, zemského zdravotního inspektora. Maturoval na klasickém Jiráskově
gymnáziu v Praze v červnu 1933. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studoval v letech 1933 až 1937 srovnávací filologii,
hlavně slovanskou. Na doktora filozofie byl promován v červnu 1946. Knihovnickou činnost zahájil v září 1937 jako vědecká
síla v knihovně Slovanského semináře Univerzity Karlovy. Věnoval se zároveň knihovnictví a slavistice. Vyhrál soutěž slovanského
semináře, spolupracoval na staroslověnském slovníku atd. Po uzavření českých vysokých škol působil jako výpomocný učitel na
reálném gymnáziu v Praze XIV, od listopadu 1940 do září 1942 jako vědecká síla v Pedagogické knihovně J. A. Komenského a od
března 1943 rovněž jako vědecká síla v České akademii věd a umění. Účastnil se odboje a od října 1944 byl vězněn v koncentračním
táboře. Po válce se vrátil do České akademie věd a umění, knihovnickou kvalifikaci získal ve dvouletých Tobolkových kurzech
na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1947 a 1948, nižší a vyšší knihovnickou zkoušku složil v únoru 1948. Dne
15. března 1947 nastoupil jako smluvní pomocná síla do Národní a universitní knihovny v Praze. Brzy nato byl jmenován komisařem
archivní a knihovní služby. Jednou z prvních činností, kterou byl pověřen, bylo zajištění zůstatkových podstat knihoven bývalých
obchodních a živnostenských komor v Chebu a v Plzni a prohlídka skladů knižních konfiskátů v brněnské a olomoucké knihovně.
Od začátku 50. let vedl sektor věcné a později i jmenné katalogizace a bibliografie. Založil nový katalog systematický a přebudoval
předmětový. Stal se předním odborníkem v tomto oboru.
|
|
Zúčastnil se zpracování Prozatímních pravidel předmětového seznamu (1952) a vydal i jeho učebnici. Jako vedoucí oddělení zpracování
literatury rozhodoval z hlediska politické odpovědnosti o heslech v předmětovém katalogu. V roce 1953 založil v rámci Universitní
knihovny metodický kabinet pro vědecké knihovny. Tehdy se definitivně rozhodl pro knihovnictví. V letech 1955 až 1958 absolvoval
Večerní univerzitu marxismu-leninismu. Od února 1955 do října 1958 zastupoval ředitele Universitní knihovny, resp. působil
ve funkci jeho náměstka. Cítil potřebu vzniku soustavy knihoven, v jejímž čele by stála ústřední knihovna. Proto iniciativně
usiloval o vznik Státní knihovny ČSR. Po sloučení metodických kabinetů pro vědecké a lidové knihovny se stal ředitelem Ústředního
vědecko-metodického kabinetu knihovnictví (ÚVMKK), který budoval jako praktické, teoretické i pedagogické pracoviště. Od dubna
1966 byl podle nové nomenklatury některých funkcí převeden do funkce hlavního knihovníka I. a po schválení nového organizačního
řádu Státní knihovny ČSSR se stal od ledna 1967 náměstkem ředitele pro metodické řízení. Na základě prověrek byl ke konci
září 1970 zproštěn funkce ředitele ÚVMKK a pověřen vedením pracovní skupiny pro technické služby ve Státní knihovně ČSR. V
roce 1970 založil v rámci Státní knihovny ČSR Technické služby knihovnám, od roku 1973 Technické ústředí knihoven jako ústřední
pracoviště na pomoc knihovnám v oblasti výstavby, zařízení, technického vybavení knihoven a racionalizace jejich práce. V
březnu 1978 byl jmenován ředitelem Technického ústředí. Studoval zahraniční zkušenosti, spolupracoval se zahraničními partnery.
|
|
Je spoluautorem mezinárodní příručky Základy výstavby knihoven (1. díl 1985). Zastupoval ČSSR v Mezinárodním koordinačním
ústředí socialistických zemí pro výstavbu, zařízení a technické vybavení knihoven. Prosazoval vznik 8. pracovní skupiny pro
knihovnickou techniku a technologii a její garanci v ČSSR (realizováno v r. 1983). Prosadil členství TÚK v IFLA, v pracovní
skupině národních ústředí služeb knihovnám. Publikoval doma i v zahraničí. Vyvíjel rozsáhlou přednáškovou činnost, pořádal
kursy, působil v postgraduálech. Jako externí učitel působil na Filozofické fakultě University Palackého, ke přednášel o výstavbě
a zařízení knihoven. Přednášel i při svých zahraničních cestách. Mnoho práce vykonal v ÚKR, do níž byl jmenován v roce 1961.
Předsedal redakčním radám sborníku Knihovna, Novinky knihovnické literatury, Metodický zpravodaj. Byl členem redakčních rad
Knihovník, Školství a kultura, Ročenka Státní knihovny ČSSR. Byl členem SKIP v letech jeho první existence (1968-1970) a po
obnovení SKIP v r. 1990 se už jako senior přihlásil do jeho řad. Do důchodu odešel 1. ledna 1980. Byl členem Svazu bojovníků
za svobodu a Masarykova demokratického hnutí. Zasloužil se o rehabilitaci a rekonstrukci komunisty "rozparcelované" osobní
Masarykovy knihovny. Podle údajů na parte zemřel 7. června 2010 a poslední rozloučení proběhlo 17. června 2010 v krematoriu
v Motole.
|
Medaile a ocenění |
medaile SPB (SOPV) |
|
čestné uznání Ministerstva školství a kultury za dlouholetou a úspěšnou kulturní a osvětovou činnost (1965) |
|
plaketa ÚV Národní fronty |
|
vyznamenání k 25. výročí osvobození (1970) |
|
Cena českých knihovníků (2004) |
|
čestné uznání ministra školství a kultury (1965) |
Další info |
Bulletin SKIP |
|
|
|
Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |