Záhlaví |
Poch, Josef, 1899-1964 |
Narození |
20. července 1899, Beroun (okr. Beroun) |
Úmrtí |
26. července 1964, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
Místo působení |
Beroun (okr. Beroun) - Městská knihovna Beroun (1922-1945) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Státní knihovnická škola (1929-1944, 1945-1948) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Státní pedagogická knihovna Komenského (nyní Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského) (1956-1959) |
|
|
Biografická pozn. |
Narozen 20.7.1899 v Berouně, zemřel 26.7.1964 v Praze. PhDr., knihovník, publikace z oboru knihovnictví, kulturně historické
spisy z Podbrdska.
|
Źivotopis |
Narodil se 20. července 1899 v Berouně do rodiny učitele. Vystudoval reálné gymnázium v Berouně, na němž maturoval v roce
1918. Ještě před dokončením studia na FF UK se stal okrskovým knihovnickým dozorcem. Po absolvování Státní knihovnické školy
ve školním roce 1921/22 a absolutoriu v r. 1922 (titul PhDr. v roce 1926) nastoupil 1. září 1922 v Berouně jako městský knihovník
a v knihovně pracoval do konce července 1945. Hned po příchodu provedl revizi a zjistil, že 40 % inventovaných svazků ve stávající
knihovně nebylo na místě. Založil také chybějící katalog abecední jmenný, přírůstkový, místní a názvový. Od roku 1934 měl
hodnost městského vrchního knihovního komisaře. Pomáhal uvádět v život první knihovnický zákon jako knihovník i jako propagátor
a kritik. Vybudoval moderní veřejnou knihovnu v samostatné budově, kde postupně zřídil hudební odd., půjčovnu a čítárnu pro
mládež. Tato knihovna patřila ve 30. letech mezi největší a nejlepší české veřejné knihovny jak svým fondem, tak svou činností.
Účastníci Mezinárodního sjezdu knihovníků v r. 1926 knihovnu navštívili a vyslovili uznání. Pochova bohatá publikační činnost
vždy směřovala na pomoc knihovnické praxi. Napsal množství statí, recenzí, kritik, v letech 1936 až 1945 byl takřka denním
přispěvatelem Lidových novin. V letech 1916 až 1938 přispíval do Berounského obzoru, v letech 1923 až 1934 do Hlasů od Berounky,
v letech 1924 až 1938 do Stráže Podbrdska. Psával pod pseudonymem St. Vřešínský a pod šiframi jp, J.P., -fch.
|
|
Palčivý problém čítáren se promítl do publikace Knihovny a čítárny (1926), což je souhrn přednášek na kursu lidovýchovných
pracovníků. Práce Příručka pro nejmenší knihovny (1927) získala 1. cenu v soutěži vypsané Spolkem čs. knihovníků. Zabýval
se i problematikou literatury a četby. Formou dotazníků a zkoumáním dat ve čtenářských legitimacích analyzoval četbu žáků
berounských škol výsledky publikoval ve studii Dorost a kniha (1931). V publikaci Rádce venkovského knihovníka (1943) se odrážejí
zkušenosti člověka, který s vesnickými knihovnami pracoval více než 20 let. V r. 1938 založil časopis Lidová knihovna s podtitulem
Časopis pro obecní knihovny na venkově a řídil ho (v r. 1944-1945 nevycházel) až do r. 1946. Ve třech poválečných letech redigoval
Českou osvětu. V letech 1933 až 1941 byl členem redakce Časopisu českých knihovníků. Od r. 1925 byl učitelem na státních knihovnických
kurzech, od roku 1928 na Státní knihovnické škole, od roku 1937 zástupcem ředitele, od roku 1945 až do konce září 1948 byl
jejím ředitelem. Po druhé světové válce řídil knihovnické záležitosti na MŠK v odd. lidových knihoven, resp. na ministerstvu
školství a osvěty byl po reorganizaci v roce 1946 přednostou oddělení, které mělo na starost lidové knihovny v obcích nad
10 tisíc obyvatel. Zasazoval se o novelizaci zákona o veřejných knihovnách obecních. S tím souvisí jeho publikace O novou
úpravu československého knihovnictví (1947). Z poválečného období pochází ještě další práce K vývoji knihovnického školství
u nás (1948). V r. 1956 se stal hlavním metodikem Státní pedagogické knihovny Komenského. Z této funkce odešel v r. 1959 do
důchodu.
|
|
V r. 1922 se stal členem Spolku čsl. knihovníků a od r. 1924 zde pracoval v různých funkcích: v roce 1924 jako revizor, 1926-28
2. jednatel, 1936-38 účetní, 1939-42 pokladník, 1943-45 3. místopředseda, 1926 2. jednatel Mezinárodního sjezdu knihovníků.
Řadu let byl členem knihovního odboru Masarykova lidovýchovného ústavu v Praze a od roku 1940 do roku 1946 mu předsedal. Z
úředního donucení byl členem Českého svazu pro spolupráci s Němci. Po válce byl činný ve Spolku českých knihovníků. Své regionální
cítění projevil zejména redigováním Osvětového věstníku Podbrdska po celou dobu jeho existence v letech 1923-1942. V tomto
časopise, který přesáhl význam regionu, uveřejnil až stovku článků. Nejcennější jsou rozbory činnosti berounské knihovny za
jednotlivá léta. Při profilování časopisu však Poch prokázal, že je nejen knihovníkem, ale i osvětovým pracovníkem. Od r.
1922 byl kronikářem Berouna. nd a abr
|
Další info |
Dr. Josef Poch (Bulletin SKIP, 2002, č. 1) |
|
VZNIK ČESKOSLOVENSKA – 100 LET. 10. část. Josef Poch (Čtenář, 2018, č. 11) |
|
|
|
Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|