NK CR   SCK - Slovník českých knihovníků
Podrobnější informace naleznete přímo v online katalogu / For more information enter the online catalogue
Záhlaví Thon, Jan, 1886-1973
Pseudonym Karandaš, 1886-1973
Jílek, Jan, 1886-1973
Narození 28. května 1886, Golčův Jeníkov
Úmrtí 16. prosince 1973, Praha

Biografická pozn. Narozen 28.5.1886 v Golčově Jeníkově, zemřel 16.12.1973 v Praze. PhDr., knihovník, docent novodobé české literatury, publikace z oboru knihovnictví, bibliografie, osvěty.
Źivotopis Studoval literární historii na FF UK, po obhájení disertační práce na téma Karel Sabina jako kritik a literární historik získal titul PhDr. Do pražské městské knihovny nastoupil v r. 1911. Už tehdy formuloval problémy a cíle, vznášel požadavky: např. rozšiřování dalších poboček, provádění sociologických výzkumů čtenářů, vybudování generálního katalogu ústředí a poboček a titulového seznamu. Nedostatek prostor ho přivedl k naléhavé myšlence novostavby, kterou realizoval až za 14 let. Po odchodu A. Sovy do penze v r. 1920 se stal ředitelem. Projevoval se jako člověk budovatelský, plný elánu a neústupnosti. Fond knihovny rychle narůstal. Rozvoj Velké Prahy (1922), kdy se k Praze připojilo 38 měst a předměstských obcí, přinesl pražskému knihovnictví mnoho organizačních úkolů. V letech 1925-1928 se stavěla nová budova na Mariánském nám., za kterou Thon léta vytrvale a houževnatě bojoval. Architektovi F. Rothovi byl odborným poradcem, využíval i cizích vzorů knihoven severských a amerických. 25. 10. 1928 byla slavnostně otevřena Ústřední knihovna hl. města Prahy, která vyrostla za pomoci pražské městské pojišťovny. Thon se zaměřil na její fungování jako živého kulturního centra, na dobudování všech odd. ústřední knihovny i sítě poboček. Vytvořil podmínky, aby knihovna nebyla jen půjčovnou knih, ale kulturně vzdělávacím ústavem s možností širokého vlivu na pražskou veřejnost. Rozvinul výstavní a přednáškovou činnost, knihovna vydávala tiskem bibliografie a anotované seznamy knih. V r. 1942 byl z knihovny doslova vyhnán, do konce války žil v soukromí a zabýval se studiem. Hned po válce v r. 1945 byl habilitován jako docent pro obor české literární historie se zvláštním přihlédnutím ke knihovědě. Po osvobození
se však do knihovny vrátil, aby své celoživotní dílo dobudoval. Od r. 1920 učil na knihovnické škole, od r. 1928 na knihovnických kurzech při FF UK. Přednášel tu většinou lidové knihovnictví, dějiny českého knihovnictví a knihovnického zákonodárství. Jeho živé přednášky se často zabývaly „nejdynamičtějším prvkem knihoven“ – čtenářem. Jeho knihovnická publikační činnost byla zahájena drobnou prací Knihovnické fantazie (1928), která vyšla jako bibliofilie k jeho padesátinám. Obsahuje Thonovy vize budoucího vývoje knihoven, některé naivní, ale jiné se správnou předvídavostí. Léta se zabýval dějinami českého knihovnictví. Do této oblasti patří příručka Lidové knihovnictví jako součást národní tradice (1946), která sleduje postavení prvních českých knihoven od 20. let 19. stol. Podobné téma na větší ploše rozvíjí knížka Knihovníci a knihomilové (1947), která pojednává o šesti postavách knihovníků, milovníků a přátel knih (J. K. Škoda, K. Mensinger, L. Quis, B. Čermák, V. Štech, F. Hauser). Jeho základní a jedna z nejznámějších prací je Osvětou k svobodě (1948) s podtitulem Kniha o českých čtenářích. Podal v ní obraz prvopočátků českého knihovnictví, hledal cesty a stopy, které vedly čtenáře z lidu za knihou. Zásluhu některých spisovatelů na rozvoji čtenářství vyjádřil v knize Mezi knihami a lidmi (1956). Prostřednictvím článků, fejetonů, vzpomínek a ukázek z děl různých spisovatelů dokumentuje posílení vztahu českého čtenáře ke knize od 30. let do konce 19. stol. Knihovnickou publikační činnost doplnil několika pracemi o pražské městské knihovně: Knihovna král. hl. města Prahy v roce 1911 (1912), Knihovna hl. města Prahy a stavba její ústřední knihovny (1926), O městské knihovně,
knihách a také lidech (1938). Redigoval přílohu Národních listů Knihy a čtenáři, jejíž název přenesl na čtrnáctideník pražské Městské knihovny. Aktivně působil v Ústředním spolku čes. knihovníků. Byl vždy Tobolkovým stoupencem a po jeho odchodu ze SČK (1928) také Thon spolek opustil a vstoupil do Čs. společnosti knihovědné. V literárně historickém bádání se soustředil na české písemnictví 19. stol., zvláště na osobnosti K. Sabiny, K. H. Máchy, J. Nerudy, K. H. Borovského. Několik jeho prací se týká činnosti českých nakladatelů (K. S. Sokol, H. Kosterka, A. Procházka, A. Hajn, J. Pelcl). Lit.: ČČK, 1937, č. 1-2, s. 69. – Čtenář, 1974, č. 3, s. 89; 1986, č. 12, s. 432-434. – Knihovna, 1945/46, č. 11, s. 325-330. – Knihovník, 1966, s. 153-154. – Knihy a čtenáři, 1946, č. 10, s. 145-147; 1948, č. 1-2, s. 9-10. – Marginalie, 1936, č. 5, s. 57. nd

LinkZobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue
 
[ Navigace - http://aleph.nkp.cz/publ/sck / 00000 / 00 / 000000053.htm ]