NK CR   SCK - Slovník českých knihovníků
Podrobnější informace naleznete přímo v online katalogu / For more information enter the online catalogue
Záhlaví Ungar, Karel Rafael, 1744-1807
Odkaz. forma Ungar, Raphael Carolus, 1744-1807
Narození 12. dubna 1744, Žatec (okr. Louny)
Úmrtí 14. července 1807, Praha (okr. Hlavní město Praha)
Místo působení Praha (okr. Hlavní město Praha) - Strahovská knihovna (1771)
Praha (okr. Hlavní město Praha) - c. k. Universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1780-1807)

Biografická pozn. Narozen 12. 4. 1744 v Žatci, zemřel 14. 7. 1807 v Praze. ThDr. PhDr., premonstrát, knihovník, historické práce, publikovány německy.
Źivotopis Narodil se jako Carl Christian Norbert do rodiny primase. Gymnázium vystudoval v Žatci. R. 1759 vstoupil do kláštera premonstrátů na Strahově a přijal řádové jméno Raphael. Studoval filozofii a teologii na arcibiskupské koleji v Praze. Stal se kazatelem na Strahově a zároveň spravoval strahovskou knihovnu a sbírku mincí. Doktorátu filosofie dosáhl v r. 1768. Na univerzitě přednášel teologii. V r. 1771 byl knihovníkem ve Strahovské knihovně. Česky se naučil až jako knihovník kláštera na Strahově. V r. 1780 se stal kustodem Univerzitní knihovny v Praze. V jejím čele stál v letech 1789-1807. Na dlouhou dobu ovlivnil vnitřní členění, uspořádání a zpracování knižních fondů a formování všech agend a činností. Za jeho působení došlo k mimořádnému rozšíření fondů. Velký nárůst přineslo zrušení řady klášterů v Čechách (61 mužských a 13 ženských) Josefem II. (např. svatojiřský klášter v Praze, Třeboň, Zlatá Koruna, Borovany, Krumlov). Od r. 1781 se do knihovny odváděly všecky knihy zabavené po venkově. Císař Josef II. na protest Ungarův totiž zakázal obvyklé pálení kacířských knih na hřbitovech o zeleném čtvrtku a nařídil je odvádět do knihovny klementinské. Za několik let shromážděno takto 2500 českých knih. R. 1782 opět na návrh Ungarův byly odebrány venkovským farám všecky výtisky Koniášova Indexu. V knihovně Ungar s jediným úředníkem prohlédl za několik let přes 100.000 knih, prodával duplikáty, z výtěžku kupoval knihy z oborů neúplně zastoupených, z několika vadných výtisků sestavoval celé, opatřoval dary ze soukromých knihoven. Upravil celkové uspořádání knihovny.
Systém, který vycházel z věcné charakteristiky děl a odrážel osvícenskou klasifikaci věd, se udržel až do r. 1950. Ungarovy signatury nebyly zrušeny, slouží dodnes. Z bohemikálních fondů vytvářel nové oddělení – Národní knihovnu (Bibliotheca Nationalis), která obsahovala spisy rodilých Čechů a Moravanů vytištěné kdekoli a v jakémkoli jazyce a knihy vytištěné v Čechách a česky psané. K jejímu pravidelnému doplňování vymohl r. 1781 odevzdávání povinného výtisku od pražských tiskařů (první povinný výtisk v habsburské monarchii), r. 1807 od všech tiskařů z území Čech. Hned od počátku jeho působení byly pořizovány katalogy podle jednotlivých oborů. Byl zaveden přírůstkový katalog a místní seznamy. Kromě knihovnických prací se staral o opravy a úpravy knihovny, navrhl soubor protipožárních opatření, připravil evakuační plány pro případ válečného ohrožení Prahy. V r. 1782 byla otevřena nová čítárna, 1785 byl vydán podrobný čítárenský řád. Je autorem prací Versuch einer Geschichte der Bibliotheken in Böhmen (1785) a Neue Beiträge zur alten Geschichte der Buchdruckerkunst in Böhmen (1795). Na základě zformovaného fondu mohl přistoupit k sestavování první retrospektivní bibliografie bohemikální literatury. Připravil rozsáhlý soupis a rejstříky, ale ze zamýšleného díla Allgemeine Böhmische Literatur vyšel tiskem jen první díl – přesný popis 24 vydání českých biblí (1786). V letech 1776-1780 vydával Balbínova Bohemia docta. Dostal se tím do nepříjemné polemiky.
Jeho vydání nepříznivě posoudil P. Candid, druhý vydavatel díla Balbínova, a Dobrovský, podnícen některými nešetrnými útoky Ungarovými v úvodě a v poznámkách k 2. sv. Bohemia docta, zkritizoval ostře vydání Ungarovo, i když si byl vědom, že je cennější než Candido. Ungar odpovídaje svedl řeč jinam a spor nedopadl pro něho nijak skvěle. Ale přes to později jako klementinský knihovník podporoval Ungar Dobrovského studia a uznával jeho vědeckou převahu. Byl členem Učené společnosti, určitou dobu jejím jednatelem, později ředitelem. V letech 1788-1789 byl děkanem filozofické fakulty, 1789-1790 vykonával funkci rektora univerzity. Jako významná osobnost vítal v knihovně slavné návštěvy – např. W. A. Mozarta a švédského krále Gustava Adolfa IV. Zachoval se exemplář jeho osobní pečeti, která je heraldicky významná. nd
Další info URLBulletin SKIP, 2004, č. 1
URLGéniové církve a vlasti (Karel Rafael Ungár)
URLŘeholníci
URLZlatá Praha, 1864, č. 22
URLWikipedie (Karel Rafael Ungar)
URLMariční záznam o narození a křtu

LinkZobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue
 
[ Navigace - http://aleph.nkp.cz/publ/sck / 00000 / 00 / 000000056.htm ]