Záhlaví |
Volf, Josef, 1878-1937 |
Církevní jméno |
Přeštický, J. V., 1878-1937 |
Narození |
7. února 1878, Příchovice (okr. Plzeň-jih) |
Úmrtí |
12. května 1937, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Knihovna Národního muzea (1904-1937) |
|
|
Biografická pozn. |
Narozen 7.2.1878 v Příchovicích u Přeštic, zemřel 12.5.1937 v Praze. PhDr., ředitel Knihovny Národního muzea, ředitel knihovnické
školy, publikace z oboru historie, dějin knihovnictví, knihtisku a svobodného zednářství, redakční činnost, stati v odborném
tisku.
|
Źivotopis |
Narodil se 7. února 1878 v Příchovicích, kde byl jeho otec horníkem. Vystudoval německé gymnázium v Plzni. Maturoval v roce
1899, rok nato začal studovat historii na pražské univerzitě. Ještě za svých filozofických studií na pražské univerzitě jako
žák Č. Zíbrta si přivydělával od roku 1901 katalogizačními pracemi v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea, kde ho přijali pro
jeho úhledný rukopis. Studia ukončil doktorátem v říjnu 1904. Od té doby pracoval v knihovně Národního muzea. Jeho aktivní
vztah k veřejnosti, k tisku, rozsáhlé osobní styky vedly ke zvyšování zájmu o knihovnu. Došlo k rozsáhlému rozmnožení sbírek,
knihovna získávala dary a odkazy knihoven a rukopisných památek. V roce 1928 se stal ředitelem této knihovny. Přes 30 let
působení v knihovně Národního muzea mu dalo možnost obsáhnout celou oblast knihovnictví a knižní politiky. Volfův dlouholetý
zájem však patřil lidovým knihovnám. Již jako člen spolku Radbuza spolupracoval při zakládání a rozesílání knihoven do vesnic
na Plzeňsku. Problematice lidových knihoven se věnoval i v knihovním odboru Svazu osvětového, kde delší dobu zastával funkci
místopředsedy. Své bohaté zkušenosti uplatnil ve sboru, který MŠANO svolalo k přípravě osnovy zákona o veřejných knihovnách
obecních. Zvláště v prvním pětiletí po vydání zákona se zasloužil o organizaci a rozvoj obecních knihoven svým věcným a klidným
přístupem. Tematika lidových knihoven se promítla do jeho publikační činnosti. V 7. ročníku České osvěty (1911) uveřejnil
seriál devíti historických studií s názvem České knihovny lidové do r. 1848.
|
|
V úvodu vysvětluje, které knihovny mezi lidové zahrnuje: řemeslnické a učednické, školní, obecní, městské, učitelské, farní,
čtenářských besed, jednot a spolků, hospodářsko-rolnické a knihovny soukromé. Ve 20. letech se k podobné tematice vrátil a
zpracoval Dějiny veřejných půjčoven knih do r. 1848 (1931). Na základě bohatého archivního materiálu popisuje počátky čítáren,
čtenářských společností a menších čtenářských kroužků, od kterých byl jen krok ke knihkupeckým půjčovnám knih. Jeho vědecké
spisy měly ryze historický charakter. Věnovaly se rodnému kraji, osudům českých exulantů, J. A. Komenskému. K nim patří i
Dějiny českého knihtisku do r. 1848 (1926). Přes metodologické výhrady (Z. V. Tobolka) kniha přináší mnohá doplnění a zpřesnění
dřívějších prací. Práce vyšla i v německém překladu (Weimar 1927). V letech 1920 až 1932 působil na Státní škole knihovnické
v Praze, od roku 1927 ji řídil. Učil i v třínedělních knihovnických kurzech. Stál u zakládání Spolku čs. knihovníků, byl jeho
členem a později také redaktorem spolkového ČČK. Podle B. Němce byl sanguinik snadno vznětlivý a hodil se do muzejního prostředí,
které se cítilo vždy nedotknutelným. V roce 1936 na knihovnickém kurzu v Padolí vzpomínal, jak jako desetiletý pomáhal otci
rozšiřovat mezi spoludělníky českou knihu a už tehdy myslel na lidové knihovny.
|
Další info |
Wikipedie (Josef Volf) |
|
VZNIK ČESKOSLOVENSKA – 100 LET. 9. část. Josef Volf (Čtenář, 2018. . 10) |
|
Portrét z roku 1934 ve fotoarchivu ČTK |
|
Záznam v matrice zemřelých |
|
|
|
Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|