| Záhlaví |
Volf, Josef, 1878-1937 |
| Církevní jméno |
Přeštický, J. V., 1878-1937 |
| Narození |
7. února 1878, Přichovice u Přeštic (okr. Plzeň-jih) |
| Úmrtí |
12. května 1937, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Knihovna Národního muzea (1904-1937) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 7.2.1878 v Příchovicích u Přeštic, zemřel 12.5.1937 v Praze. PhDr., ředitel Knihovny Národního muzea, ředitel knihovnické
školy, publikace z oboru historie, dějin knihovnictví, knihtisku a svobodného zednářství, redakční činnost, stati v odborném
tisku.
|
| Źivotopis |
Vystudoval německé gymnázium v Plzni. Maturoval v roce 1899, rok nato začal studovat historii na pražské univerzitě. Ještě
za svých filozofických studií na pražské univerzitě jako žák Č. Zíbrta si přivydělával od roku 1901 katalogizačními pracemi
v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea, kde ho přijali pro úhledný rukopis. Studia ukončil doktorátem v r. 1904. Od té doby
pracoval v knihovně Národního muzea. Jeho aktivní vztah k veřejnosti, k tisku, rozsáhlé osobní styky vedly ke zvyšování zájmu
o knihovnu. Došlo k rozsáhlému rozmnožení sbírek, knihovna získávala dary a odkazy knihoven a rukopisných památek. V roce
1928 se stal ředitelem této knihovny. Přes 30 let působení v knihovně Národního muzea mu dalo možnost obsáhnout celou oblast
knihovnictví a knižní politiky. Volfův dlouholetý zájem však patřil lidovým knihovnám. Již jako člen spolku Radbuza spolupracoval
při zakládání a rozesílání knihoven do vesnic na Plzeňsku. Problematice lidových knihoven se věnoval i v knihovním odboru
Svazu osvětového, kde delší dobu zastával funkci místopředsedy. Své bohaté zkušenosti uplatnil ve sboru, který MŠANO svolalo
k přípravě osnovy zákona o veřejných knihovnách obecních. Zvláště v prvním pětiletí po vydání zákona se zasloužil o organizaci
a rozvoj obecních knihoven svým věcným a klidným přístupem. Tematika lidových knihoven se promítla do jeho publikační činnosti.
V 7. ročníku České osvěty (1911) uveřejnil seriál devíti historických studií s názvem České knihovny lidové do r. 1848. V
úvodu vysvětluje, které knihovny mezi lidové zahrnuje: řemeslnické a učednické, školní, obecní, městské, učitelské, farní,
čtenářských besed, jednot a spolků, hospodářsko-rolnické a knihovny soukromé.
|
|
Ve 20. letech se k podobné tematice vrátil a zpracoval Dějiny veřejných půjčoven knih do r. 1848 (1931). Na základě bohatého
archivního materiálu popisuje počátky čítáren, čtenářských společností a menších čtenářských kroužků, od kterých byl jen krok
ke knihkupeckým půjčovnám knih. Jeho vědecké spisy měly ryze historický charakter. Věnovaly se rodnému kraji, osudům českých
exulantů, J. A. Komenskému. K nim patří i Dějiny českého knihtisku do r. 1848 (1926). Přes metodologické výhrady (Z. V. Tobolka)
kniha přináší mnohá doplnění a zpřesnění dřívějších prací. Práce vyšla i v německém překladu (Weimar 1927). V letech 1920
až 1932 působil na Státní škole knihovnické v Praze, od roku 1927 ji řídil. Učil i v třínedělních knihovnických kurzech. Stál
u zakládání Spolku čs. knihovníků, byl jeho členem a později také redaktorem spolkového ČČK. Podle B. Němce byl sanguinik
snadno vznětlivý a hodil se do muzejního prostředí, které se cítilo vždy nedotknutelným. V roce 1936 na knihovnickém kurzu
v Padolí vzpomínal jak jako desetiletý pomáhal otci rozšiřovat mezi spoludělníky českou knihu a už tehdy myslel na lidové
knihovny.
|
| Další info |
 Wikipedie (Josef Volf) |
|
VZNIK ČESKOSLOVENSKA – 100 LET. 9. část. Josef Volf (Čtenář, 2018. . 10) |
|
Provenio (Volf, Josef) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
