| Záhlaví |
Moucha, Anton, 1882-1945 |
| Odkaz. forma |
Moucha, Antonín, 1882-1945 |
| Narození |
1. ledna 1882, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Úmrtí |
29. listopadu 1945, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Knihovna c. k. vysokých škol technických (nyní Národní technická knihovna) (1907-1945) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Státní knihovnická škola (1923-1944) |
|
Ústí nad Labem (okr. Ústí nad Labem) - Staatliche deutsche Bibliothekarschule (1921-1924) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 1. 1. 1882 v Praze, zemřel 29. 11. 1945 tamtéž. PhDr., knihovník, instruktor pro německé menšinové knihovny, publikace
z oboru.
|
| Źivotopis |
Podle akademika V. Vojtíška se narodil do smíšené rodiny. Větší vliv na něho měl otec, který byl Němcem, takže docházel do
německých škol. Vystudoval německé piaristické gymnázium v Praze a na pražské německé univerzitě exaktní filozofii, matematiku
a fyziku. Studium ukončil získáním titulu PhDr v červenci 1910. V r. 1907 byl přijat na místo druhého odborného pracovníka
Knihovny vysokých škol technických (KVŠT) v Praze. První tři roky měl neplacenou funkci volontéra, od října 1910 mu byla přiznána
funkce praktikanta. V práci v knihovně se zřejmě osvědčil, protože když vedoucí knihovny dr. Spiridion Wukadinowic v 1.čtvrtletí
1914 z knihovny odešel jako profesor na univerzitu do Krakova, byl pověřen vedením knihovny bez vypsání konkursu. Po vypuknutí
1. světové války v r. 1914 zůstala knihovna bez pracovníků, protože i dr. Moucha musel v srpnu narukovat, a to jako císařský
myslivec nejprve do Riva am Gardasee a později na italskou frontu. Po několika neúspěšných provizorních řešeních personální
situace knihovny požádal rektorát německé vysoké školy technické o zproštění dr. Mouchy vojenské služby. Této žádosti bylo
vyhověno, dr. Moucha se vrátil v roce 1916 s vojenskou hodností setníka a spolu s pomocníkem Josefem Petzoldem otevřel knihovnu
pro čtenáře 8. srpna 1917. Pro práci vedoucího byla dr. Mouchovi přiznána funkce asistenta, kterou měl až do r. 1919. Dr.
Moucha se hlásil k národnosti německé, ačkoli češtinu podle svědectví spolupracovníků ovládal stejně dobře jako němčinu. Po
skončení 1. světové války a vzniku Československé republiky nastal problém v tom, že profesorský sbor české techniky měl pochybnosti,
zda je vhodné potvrdit občana německé národnosti jako státního zaměstnance ve funkci vedoucího pracovníka.
|
|
V r. 1919 podal profesorský sbor české techniky ministerstvu školství a národní osvěty návrh na obsazení místa ředitele KVŠT
dr. Hartwigem Jarníkem, který již dříve v knihovně pracoval. V r. 1921 podal návrh na vypsání konkursu na obsazení místa ředitele
KVŠT, protože dr. Moucha byl jmenován do funkce státního knihovnického instruktora pro německé knihovny a nemohl se podle
názoru českého profesorského sboru plně věnovat řízení knihovny. Profesorský sbor německé techniky byl opačného názoru a sdělil
v r. 1923 ministerstvu, že obsazení místa ředitele KVŠT není naléhavé, protože dr. Moucha jako knihovník všem nárokům vyhovuje.
Ministerstvo odložilo celou věc v r. 1926 na neurčito. Dr. Mouchovi byla ve funkci ředitele KVŠT přiznána v r. 1920 hodnost
knihovníka I. třídy, v březnu 1921 hodnost vrchního knihovníka 7. třídy, v lednu 1927 hodnost rady archivní a knihovní služby
a v říjnu 1939 hodnost vrchního rady archivní a knihovní služby. Ředitelem KVŠT zůstal i v letech nacistické okupace 1939-1945
i přesto, že nebyl u říšsko-německé správy oblíben pro svoje dřívější demokratické smýšlení a postoje. Knihovna zůstala v
provozu i po uzavření českých vysokých škol 19.11. 1939, byla však přístupná pouze Němcům. Ve funkci ředitele KVŠT byl iniciátorem
a realizátorem několika zásadních změn v činnosti knihovny, které vedly k jejímu úspěšnému rozvoji. První zásadní změnou bylo
zavedení racionálního stavění fondu podle formátu a průběžného číslování (numerus currens) namísto dosavadního stavění ve
skupinách podle oborů.
|
|
Jeho Návrh správy knihovní na reorganizaci knihovny co do rozčlenění signatur byl schválen na zasedání českého profesorského
sboru dne 27.6. 1911, realizace však podle datování v přírůstkových seznamech historického fondu Státní technické knihovny
spadá do r. 1913. Další zásadní změnou bylo zavedení katalogizace s použitím psacího stroje na karty formátu A5 pro hlavní
služební katalog a psaní matric pro rozmnožení lístků mezinárodního formátu ormigem pro jmenný a věcný katalog čtenářský na
začátku 20.let 20. stol. Tím vytvořil soustavu katalogů namísto dosavadního jediného ručně psaného jmenného katalogu umístěného
u vedoucího knihovny a čtenářům nepřístupného. Pro systematický katalog vytvořil vlastní oborové třídění o 67 skupinách, protože
měl odpor proti Mezinárodnímu desetinnému třídění. V letech 1927-1935 byly přeneseny údaje ze starého ručně psaného lístkového
katalogu na velké i malé karty pro novou soustavu katalogů. Největší zásadní změnou, ovlivňující činnost Státní technické
knihovny v Praze i na začátku 21. stol., byla adaptace prostorů ve východním křídle Klementina pro KVŠT a její přemístění
ze stísněného a nevyhovujícího prostoru v zadním traktu budovy německé techniky v Praze do této novostavby v květnu r. 1935.
Ze vzpomínek pamětníků vyplývá, že celá koncepce prostorového uspořádání, vnitřní vybavení i umělecká výzdoba interiérů a
v tehdejší době moderní technická zařízení použitá v novostavbě jsou realizací námětů, nápadů a pracovního úsilí Antonína
Mouchy. Uvádí se, že A. Moucha předem odzkoušel každou židli, aby se v ní čtenářům dobře sedělo.
|
|
Adaptaci projektoval arch. Dr. Ing. Ladislav Machoň, se kterým Moucha v letech 1927-1932 úzce spolupracoval na tvorbě projektu
a v období 1933-1934, kdy se stavba realizovala. Adaptace části historické budovy Klementina, při níž bylo v polovině východního
traktu strženo veškeré vnitřní zdivo a do ponechaných obvodových zdí vestavěna zcela nová konstrukce ze železobetonu, bylo
řešením odvážným jak z hlediska technického, tak památkářského. Kapacita novostavby převyšovala v r. 1935 trojnásobně rozsah
fondu, který měla knihovna v r. 1934, čtyřnásobně prostory pro stávající počet pracovníků a více než dvojnásobně počet míst
pro čtenáře ve třech studovnách proti dřívějšímu stavu. Mimo práci v KVŠT byl v letech 1922-1939 lektorem knihovnictví na
německé univerzitě v Praze, od r. 1923 učitelem na Státní knihovnické škole a od r. 1937 do jejího zavření okupanty jejím
ředitelem. V období německé okupace v l. 1939-1945 se zasadil u svých německých přátel o záchranu knihovny Masarykova institutu,
organizoval práci na záchraně fondů seminárních knihoven zrušených českých vysokých škol, na nichž zaměstnal studenty a absolventy
Státní knihovnické školy a řadu z nich zachránil před totálním nasazením. V KVŠT zajistil práci několika úředníkům ze zrušené
armády a ministerstev ČSR a ubránil pracovníky knihovny před nasazením v Německu. České vysokoškolské pedagogy, kteří si nemohli
po zavření českých vysokých škol zpočátku půjčovat literaturu v KVŠT, zásoboval potřebnou literaturou tak, že si ji napůjčoval
na své jméno a odnesl domů, kam za ním mohli přijít.
|
|
V tom ho podporoval jeho nadřízený profesor dr. Josef Becker, který byl pověřen vedením KVŠT. Moucha a Becker se stali přáteli
a navzájem se respektovali. Po skončení války a okupace v květnu 1945 bylo A. Mouchovi 12.5. 1945 vydáno potvrzení policejního
ředitelství v Praze, že nebyly u něho shledány žádné závady z hlediska národního a že je proto ponechán na svobodě. Dne 2.7.
1945 bylo vydáno potvrzení ministerstva vnitra, že je až do dalšího vyňat z opatření proti Němcům a kolaborantům. Profesorský
sbor ČVUT vydal dne 18.5. 1945 prohlášení, že „jeho postoj k českému národu byl vždy velmi vřelý a že zejména po zabrání našich
vědeckých technických knihoven v r. 1939 vykonal dosud nedoceněné služby pro náš národ, s nímž byl i v dobách útisku více
spojen než s národem svého původu“. Tyto dokumenty jsou uloženy v archivu ČVUT, kam je v r. 1993 zaslal Rakouský státní archiv,
kterému je v r. 1974 předala dr. Schenková. Dr. Moucha byl nucen 11.5. 1945 odejít od své práce v KVŠT pro srdeční chorobu,
které po několika měsících dne 29.11.1945 ve svých 63 letech podlehl. Je pohřben v Praze na Olšanském hřbitově. Sestavil tiskopisy
pro německé veřejné knihovny. Byl v redakci časopisu Buch und Volk a redigoval časopis Volksbildungsarbeit. Článkem o knihovnickém
zákona informoval cizinu. Odkázal na něj nejen Ackerknecht ve své Büchereigesetzgebung, ale i na př. August Pirjevec v knize
Knjižnice in knjižničarsko dělo (1940) aj. Byl místopředsedou Mozartovy společnosti, německý předseda Mezinárodní společnosti
pro hudební výchovu a byl aktivní v podporování studentů. Pravidelně hovořil v německém rozhlase o nových knihách.
|
|
Byl členem World Association of Adult Education, Konfederace duševních pracovníků. Je autorem 197stránkové učebnice Správa
knihovny. Je to soubor přednášek z jeho učitelského působení na Státní knihovnické škole, jak je zaznamenali jeho žáci a zredigovala
a vydala v roce 1947 po smrti autora PhDr. Elisabeth Schenková, od konce 2. světové války druhá žena dr. Mouchy.
|
| Další info |
 VZNIK ČESKOSLOVENSKA – 100 LET. 11. část. Antonín Moucha (Čtenář, 2018, . 12) |
|
Portrét z roku 1935 ve fotobance ČTK |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
