| Záhlaví |
Černá, Marie Ludmila, 1897-1970 |
| Odkaz. forma |
Černá-Šlapáková, Marie, 1897-1970 |
|
Černá, Marie L., 1897-1970 |
| Narození |
7. června 1897, Turnov (okr. Semily) |
| Úmrtí |
14. listopadu 1970, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Bratislava (Slovensko) - Knižnica Univerzity Komenského (1923-1939) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Národní a universitní knihovna (nyní Národní knihovna ČR) (1939-1970) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozena 7. 6. 1897 v Turnově, zemřela 14. 11. 1970 v Praze. PhDr., knihovnice, historička a archivářka, autorka prací z oboru. |
| Źivotopis |
Narodila se 7. června 1897 ve dvě hodiny odpoledne v Turnově do učitelské rodiny. Po maturitě, kterou složila s vyznamenáním
na vyšším čáslavském gymnáziu v červnu 1916, studovala od roku 1917 historii a filozofii na FF UK. Závěrečné zkoušky však
skládala v Bratislavě, kde byl otec ředitelem měšťanské školy. Promována na doktorku filozofie byla v prosinci 1923. Ještě
před ukončením studia ji zaujalo archivnictví a knihovnictví. Proto v letech 1920 až 1923 absolvovala Vysokou odbornou archivní
školu. V letním semestru 1930 a 1932 se dále vzdělávala na Sorbonně a Ecole des Chartes v Paříži. V nové bratislavské univerzitní
knihovně začala pracovat od září 1923 formou výpomocné služby a prošla různými úseky knihovnické práce. Od února 1926 byla
v knihovně asistentkou, od ledna 1928 komisařkou archivní a knihovní služby, od července 1934 vrchní komisařkou archivní a
knihovní služby. Současně byla tajemnicí knihovny. Od zimního semestru 1937/38 vedla lektorát knihovnictví na Filozofické
fakultě Univerzity Komenského bez honoráře. Přednášela Úvod do knihovníctva a Kníhtlač, bibliografia a praktická katalogizácia.
V březnu 1939 byla zproštěna služby v Bratislavě. Odstěhovala se do Prahy a nastoupila do do katalogizace starých tisků v
Národní knihovně. V červenci 1943 jí byla přiznána hodnost radová archivní a knihovní služby. Po osvobození Československa
ji ministerstvo školství jmenovalo pro období 1945/46-1950/51 učitelem a zkušebním komisařem na Státní knihovnické škole,
kde přednášela předmět Speciální katalogizace. V srpnu 1945 byla ustanovena lektorkou knihovědy na FF UK, marně však usilovala
o habilitaci. V srpnu 1947 vytřiďovala německé konfiskované knihy v Karlových Varech.
|
|
V roce 1948 zastupovala vedoucího Národní knihovny a v srpnu 1948 získala hodnost vrchní radová archivní a knihovní služby.
Od července 1958 byla v důchodu, ale díky krátkodobým pracovním poměrům mohla pracovat na cizojazyčných bohemikách 16. a 17.
stol., jako referentka pro vzdělávání knihovníků či jako samostatná odborná knihovnice v edičním oddělení Ústředního vědecko-metodického
kabinetu knihovnictví, a to ještě v květnu 1966. O odborném vzdělávání čsl. knihovníků informovala v článcích i zahraničí,
navštívila různé zahraniční knihovny. Absolvovala studijní pobyt ve Francii a dvousemestrové studium bibliografie na Sorbonně,
o francouzském knihovnictví napsala řadu článků. Znala důkladně práci všech oddělení Univerzitní a Národní knihovny. Své poznatky
z cest do Rakouska, Německa, Švýcarska, Itálie, Jugoslávie, Bulharska, Turecka, Maďarska a Polska dovedla dobře uplatnit ve
své odborné činnosti. Znalost cizích jazyků a schopnost reprezentovat ji předurčovala pro odborná mezinárodní setkání. V r.
1951 byla pozvána, aby zahájila úvodní přednáškou vysokoškolské studium knihovnictví na FF Univerzity Komenského v Bratislavě.
Přednášela zejména bibliografii, ale i věcnou a speciální katalogizaci, úvod do studia knihovnictví, techniku a organizaci
práce v knihovnách. Ačkoli byla stále zaměstnána v Univerzitní knihovně v Praze, dojížděla 9 roků dvakrát za měsíc z Prahy
do Bratislavy, účastnila se zasedání kateder knihovnictví v Praze i v Bratislavě, vedla diplomové práce. Působila také v semestrálním
školení knihovníků SAV v Bratislavě (1954-1955), v nástavbovém školení pořádaném Maticí slovenskou (1956-1957) a dalších kursech.
|
|
Doškolování knihovníků se věnovala i v českých zemích (Západočeský, Severočeský kraj, Praha, Brno, Olomouc). Ve studijní a
ediční činnosti sledovala dva zájmy: bibliografii a knihovědu. Její rozsáhlé dílo obsahuje více než 200 prací všeobecně historických,
literárně historických, historicko-knihovnických a bibliografických. Vydala četné knihovědné práce: Počiatky knihtlače na
Slovensku (1937), Plzeň, kolébka českého knihtisku (1941), studenty je ceněná příručka Stručné dějiny knihtisku (1948). Vypracovala
řadu učebnic a dalších didaktických textů: Národné bibliografie (1955) určená pro studenty i knihovníky, Základy bibliografie
(1957), Vývoj písma knihy a tisku (1966). Kromě drobnějších bibliografií sestavila Soupis české a slovenské knihovnické literatury
z let 1945-1955 (1956). Zvláštní pozornost věnovala bibliografovi L. Riznerovi. Jeho Deník s úvodem a mnoha poznámkami vydala
ve zvláštní edici (1955). Mnohé časopisecké práce napsala o bratislavské knihovně. Kromě studií a článků napsala množství
recenzí, referátů a zpráv. V dubnu 1964 uzavřela sňatek s JUDr. Františkem Šlapákem, generálem-poručíkem, takže podle zvyklostí
měla užívat příjmení Šlapáková-Černá. V novém občanském průkazu z roku 1964 měla však zápis “Státní knihovna doporučuje při
podpisu a v neúředním styku používání příjmení Černá-Šlapáková”. Život ve dvou dlouho netrval, již v červenci 1965 ovdověla.
Zemřela 14. listopadu 1970 v Praze.
|
| Medaile a ocenění |
Za zásluhy o výstavbu (1969) |
|
čestné uznání Ministerstva školství a kultury (1958) |
| Další info |
 Bulletin SKIP, 2004, č.4 (Marie L. Černá - Šlapáková) |
|
Wikipedie (Marie Ludmila Černá-Šlapáková) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
