| Záhlaví |
Doucha, František, 1810-1884 |
| Církevní jméno |
Daucha, František, 1810-1884 |
| Narození |
31. srpna 1810, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Úmrtí |
3. listopadu 1884, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Petrovice (okr. Příbram) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 31.8.1810 v Praze, zemřel 3.11.1884 tamtéž. Katolický kněz, bibliograf, kulturní publicista, básník, autor knih pro
děti a mládež, teologické, filozofické a didaktické spisy, překlady z angličtiny, italštiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny,
polštiny, ruštiny.
|
| Źivotopis |
Absolvoval malostranské gymnázium (1827) a tzv. filozofii (1829). V 19 letech vstoupil do pražského arcibiskupského semináře,
kde studoval češtinu a zahájil jazykové a literární sebevzdělávání. Teologická studia dokončil 1833, byl vysvěcen na kněze
a poslán jako kaplan do Petrovic u Vysokého Chlumce. Zde začal zapisovat texty a nápěvy lidových písní a jazykové zvláštnosti,
ve studiu dialektů a sběratelství lidové tvořivosti pokračoval celý život. Onemocnění dýchacích cest a hlasivek mu znemožnilo
kazatelskou činnost, vrátil se do Prahy k rodičům a v r. 1839 byl penzionován. Vykonával bohoslužby ve šlechtických rodinách
(rytíř Bedřich Neupauer v Golčově Jeníkově, hrabě Karel Pachta v Praze a na Mníšku). Od r. 1848 si natrvalo najal celu v minoritském
klášteře u Sv. Jakuba v Praze. Letní měsíce obvykle trávil na venkovských šlechtických sídlech jako kaplan, někdy u svých
přátel farářů. Pomáhal při zřizování obecních a školních knihoven, organizování čtenářských besed apod., pokračoval ve sběru
folklorního a jazykového materiálu. Vedle vlastní odborné a osvětové činnosti se podílel na kompletování materiálů k velkým
souborným dílům své doby: do Jungmannova Slovníku česko-německého (1834-1839) poskytl velké množství lexikálních údajů, záznamy
lužickosrbské poezie do Šafaříkova Slovanského národopisu (1842) jeho záznamy několika set písní se objevily v Erbenově díle
Písně národní v Čechách (1842-1845). Spolupracoval na přípravě Riegrova Slovníku naučného (od r. 1860). Jako jeden z prvních
usiloval o pravidelné a kvalifikované bibliografické registrování soudobé literární produkce formou bibliografických přehledů
v časopisech, zvláště od 50. let v Časopise českého muzea.
|
|
Bilancí této dlouholeté činnosti byl Knihopisný slovník československý (1864), který vydal s F. A. Urbánkem a seřadil v něm
všechny české a výběrově slovenské tisky z let 1774-1863. Opravil a doplnil Jungmannovu Historii literatury české (2. vyd.
1849), která sahala jen do r. 1848. Při veškeré bibliografické činnosti se snažil o maximální úplnost. Sledoval periodika
a další pomůcky, žádal nakladatele a spisovatele o zaslání titulů nebo alespoň bibliografických údajů, prohledával knihovny
a knihkupecké sklady. Jeho vlastní tvorba obsahuje vážné i humoristické deklamovánky, vlasteneckou lyriku a příležitostné
verše pro dospělé (vyšlo jen časopisecky a v antologiích) a především knížky pro děti a mládež, kterých vydal přes 80. V těchto
pracích se projevuje vlastenectví, didaktické i moralizující tendence. K překladatelství se dostal v lužickosrbském semináři.
Vypomáhal Hankovi ve slavistických přednáškách a cvičeních a po jeho smrti je vedl. Lužickosrbskou kulturu se snažil podpořit
četnými články a překlady. Osvojil si 14 cizích jazyků a jeho překladatelská činnost byla velmi bohatá. Překládal zejména
básnickou tvorbu (poprvé k nám např. uvedl Puškina a Mickiewicze) a divadelní hry (četné překlady Shakespeara). Jeho jazykově
kultivované překlady se vyznačovaly věrným respektováním původních textů. V r. 1850 byl zvolen členem Král. české společnosti
nauk, 1863 řádným členem Svatoboru, byl jmenován čestným členem Umělecké besedy, Pražské učitelské besedy i dalších (také
mimopražských) kulturních, pedagogických a sociálních spolků. nd
|
| Další info |
 Wikipedie (František Doucha) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
