NK CR   SCK - Slovník českých knihovníků
Podrobnější informace naleznete přímo v online katalogu / For more information enter the online catalogue
Záhlaví Drtina, Jaroslav, 1908-1967
Narození 16. srpna 1908, Plzeň (okr. Plzeň-město)
Úmrtí 9. srpna 1967, Praha (okr. Hlavní město Praha)
Místo působení Praha (okr. Hlavní město Praha) - Národní a universitní knihovna (nyní Národní knihovna ČR)
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Miniosterstvo školství (odd. vědeckých knihoven)

Biografická pozn. Narozen 16.8.1908 v Plzni, zemřel 9.8.1967 v Praze. PhDr., CSc., docent knihovnictví, literatura z oboru.
Źivotopis Na otcovu radu se zapsal na práva, ale přešel na filozofickou fakultu, kde studoval filozofii a sociologii. Během svých tří pobytů ve Francii se v Paříži zúčastnil jazykových a literárních kurzů, uspořádaných Aliance Francoise. Po dosažení doktorátu filozofie absolvoval knihovnické kurzy na UK a nastoupil jako volontér v Národní a universitní knihovně v Praze. Později se zde věnoval zejména bibliografické práci. Působil jako referent zpravodajského odd., které pomáhal zakládat a v letech 1938-1944 zpracovával věcný rejstřík ročenky Bibliografického katalogu. Jeho drobná publikace Česká bibliografie (1944) byla u nás první věnovaná historii bibliografie. Bibliografii přednášel řadu let na odborných knihovnických školách a kursech. Ještě před osvobozením odevzdal F. Halasovi koncepci českého knihovnictví, na které se podílel s J. Zikou a Z. Vavříkem. Šlo mu o jednotnou soustavu vědeckých a lidových knihoven. Navrhoval dvouletou vysokoškolskou přípravu profesionálních knihovníků a odbornou inspekci knihoven. V r. 1945 se stal referentem a později vedoucím odd. vědeckých knihoven na ministerstvu školství. Usiloval, aby vědecké knihovny byly založeny všude tam, kde vznikly nové vysoké školy. V knihovnické problematice se angažoval i na půdě Svazu českých knihovníků, byl zvolen do jeho výboru. V květnu 1947 se zúčastnil za Československo Kongresu IFLA v Oslo. Přednášel základní knihovnické discipliny na obnovené Státní knihovnické škole a v kurzech filozofické fakulty UK. Organizoval a aktivně se účastnil vypracování obou prozatímních katalogizačních pravidel - Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu (1950) a Prozatímní pravidla předmětového seznamu (1952).
Od začátku knihovnické činnosti se zabýval otázkou knihovnické kvalifikace. Nesl hlavní díl na přípravě nové vysokoškolské formy knihovnického studia – lektorátu knihovnictví, který byl zřízen výnosem MŠ v r. 1950. V tomto roce se mu podařilo převést obor knihovnictví z Pedagogické fakulty UK na Filozofickou fakultu UK. Na lektorát brzy přešel, stal se jeho vedoucím a hlavním odborným učitelem. Z lektorátu s dvouletým studiem postupně vybudoval katedru s plným čtyř- a později pětiletým jednooborovým vysokoškolským knihovnickým studiem. Zde měl možnost se podstatně více věnovat vědecké práci a tak vznikaly práce z oblasti předmětového a systematického katalogu, z větší části spojené s učebním procesem. Jsou to Věcná katalogizace. Díl 1. Katalog systematický (1953), Systematická katalogizace. Sylabus (1957) a Předmětový katalog (1957). Další část jeho publikační činnosti je věnována bibliografii. Ve školách byly rozmnožovány jeho texty o bibliografii, vyšla Chrestomatie k základům bibliografie(1954), Základy bibliografie. Sylabus (1957). Zasloužil se o kolektivní práci Základy bibliografie (1965), která vznikla z potřeb kateder knihovnictví, byl jejím nejvýznamnějším autorem. Zvláštní pozornost věnoval metodice výuky bibliografie. Za základní podmínku považoval, aby se výuka konala tam, kde jsou soustředěny bibliografické prameny. Zadával pak vyhledávání v bibliografiích a další konkrétní praktické úkoly. Studenty bibliografie vychovával k přesnosti a kázni. Byl učitelem denního, dálkového a postgraduálního studia, vychoval několik knihovnických generací.
V r. 1958 byla z jeho podnětu v Praze uspořádána 1. mezinárodní konference o vysokoškolském knihovnickém vzdělání, která měla mimořádný dosah. Od té doby se datují styky knihovnických kateder. Do domácího i zahraničního odborného tisku psal o úloze knihoven, o povinných výtiscích, o otázkách katalogizace, bibliografie a knihovnictví jako oboru na vysoké škole. Řadě svých studií a článků přisuzoval populárněvědecký charakter, např. spisu Knížka pro čtenáře (spolu s J. Zikou, 1946), stejně jako práci Knihovna jako instituce socialistická (1961), v níž knihovníkům i čtenářům vysvětluje podstatu knihovnické práce. V letech 1945-1955 byl vedoucím redaktorem časopisu Knihovna, který od r. 1957 vycházel jako vědecko-teoretický sborník. Současně byl hlavním redaktorem časopisu ÚKR Knihovník (1956-1962) a členem širší redakční rady mezinárodního knihovnického časopisu Libri. Byl aktivním členem Ústřední knihovnické rady.nd
Další info URLJaroslav Drtina (Bulletin SKIP, 2003, č. 3)

LinkZobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue
 
[ Navigace - http://aleph.nkp.cz/publ/sck / 00000 / 01 / 000000146.htm ]