| Záhlaví |
Kábrt, Jiří, 1928- |
| Narození |
8. března 1928, Náchod (okr. Náchod) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Státní pedagogická knihovna v Praze |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Fakulta osvěty a novinářství UK, katedra knihovnictví (1953-) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 8.3.1928 v Náchodě. PhDr., CSc., docent katedry knihovnictví na fakultě osvěty a novinářství University Karlovy. Práce
v oboru.
|
| Źivotopis |
Na reálném gymnáziu v Hradci Králové maturoval v r. 1947, poté začal studovat na FF UK – navštěvoval přednášky z filozofie,
psychologie, vybrané filologické přednášky a jazyková cvičení, přednášky z prehistorické archeologie. Zároveň absolvoval dvouleté
Tobolkovy knihovnické kurzy. Doktorát filozofie získal v r. 1953. Během studia působil v různých fakultních knihovnách. Po
první státnici nastoupil jako knihovník do Státní pedagogické knihovny v Praze. Využil nabídky dr. Drtiny a od 1. prosince
1953 se stal odborným asistentem katedry knihovnictví. Jeho vědeckopedagogické působení zahrnovalo přednášky, prosemináře,
cvičení, semináře, vedení studentské praxe a exkurzí. Působil v denním, dálkovém a postgraduálním studiu. Od r. 1955 byl členem
zkušební komise pro státní závěrečné zkoušky v oboru. Obsahové zaměření se v těch letech orientovalo na obecné i speciální
otázky teorie knihovnictví – přednášel předměty Knihovní fondy, Úvod do studia knihovnictví, Technika a organizace knihovnické
práce. Tomu odpovídala i publikační činnost: Úvod do studia knihovnictví (1953), Základy knihovnické techniky pro knihovníky
závodních knihoven (1955), Základy knihovnictví (s J. Cejpkem 1956), Knihovnická technika (1962), Jak zařídíme knihovnu (1962).
Pedagogicky působil i mimo vlastní pracoviště. V letech 1952-1959 byl externím učitelem na Střední knihovnické škole, jednorázové
výměnné přednášky konal na FF Univerzity Komenského v Bratislavě, byl lektorem desítek knihovnických kursů v různých sítích
knihoven. V r. 1966 byl jmenován a ustaven docentem pro obor knihovnictví se zaměřením na bibliografii. 1. října 1967 byl
jmenován vedoucím katedry vědeckých informací a knihovnictví.
|
|
V 60. letech se výrazně zaměřil na bibliografii, v první etapě na dějiny české bibliografie. To se odrazilo ve třech publikacích:
Počátky české bibliografie (1961), Česká bibliografie v době temna (1964) a Základy české obrozenecké bibliografie (1967).
Jeho další vývoj směřoval k systematickému výkladu bibliografické vědy. Je to dokumentováno následujícími pracemi: Podstata,
společenská praxe a teoretická východiska bibliografie (1978), Bibliografie a vědeckotechnický rozvoj (1980), kde konfrontuje
funkci bibliografie s požadavky současné vědy a techniky, s celou oblastí vědeckotechnických informací. Obě předchozí publikace
doplňuje Teorie bibliografie (1980), která zkoumá bibliografii jako obecný pojem a jako odborný termín a vyvozuje důsledky
z jeho mnohoznačnosti. Pojmoslovným a terminologickým vyvrcholením jeho prací je Slovník teorie a metodiky bibliografie (1982).
Jeho publikační činnost je rozsáhlá i v oblasti pedagogických a didaktických problémů vysokoškolské výuky knihovnictví, bibliografie
a vědeckých informací. Některé práce se týkají vědeckovýzkumné práce v oboru. V r. 1982 mu byla udělena hodnost doktora historických
věd a v r. 1983 byl ustaven u nás prvním univerzitním profesorem oboru vědecké informace a knihovnictví. Plodná byla také
jeho redakční činnost. V letech 1968-1971 byl odpovědným redaktorem Bibliografického časopisu a od r. 1972 redigoval samostatnou
přílohu časopisu Čtenář s názvem Knihovnictví a bibliografie. Od jejího založení pracoval v ÚKR, v r. 1979 se stal předsedou.
Působil v IFLA, podnikl řadu studijních a pracovních cest do různých států světa. nd
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
