| Záhlaví |
Koutník, Bohuslav, 1891-1965 |
| Narození |
11. října 1891, Nová Huť u Berouna (dnes Nižbor) (okr. Beroun) |
| Úmrtí |
3. června 1965, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Veřejná a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1920-1921) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Tiskový odbor presidia ministerské rady (1921-) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Tiskový odbor ministerstva informací |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 11.10.1891 v Nové Huti u Berouna, zemřel 3.6.1965 v Praze. Středoškolský profesor, knihovník, redaktor, publikace
z oboru knihovnictví, překlad z francouzštiny.
|
| Źivotopis |
Byl středoškolským profesorem. Ve školním roce 1920/21 absolvoval státní knihovnickou školu. V letech 1920-1921 byl knihovníkem
pražské Universitní knihovny, poté se stal knihovníkem tiskového odboru prezidia ministerské rady. Jeho zájmy přesahovaly
obor knihovnictví. Za první republiky byl členem Filozofické jednoty, Sociologické společnosti, Psychologické společnosti,
stálým spolupracovníkem časopisů Naše doba a Čin, levicově smýšlejícím publicistou, který kriticky komentoval poměry první
republiky. Celistvý pohled na obor knihovnictví uplatňoval jako dlouholetý redaktor a přispěvatel Časopisu československých
knihovníků. Jako spoluautor Tobolkou redigovaného kompendia Československé knihovnictví (1925) přispěl kapitolami o správě
knihovny. Jeho práce Pražské knihovny (1928) není pouze soupis, je to informativní příručka o hlavních knihovnách v Praze,
o jejich historii, organizaci, významu a současném postavení. Mezi jeho přední odborné práce patří Racionalizace v knihovnictví
(1931). V této knize postupuje od racionalizace obecně k racionalizaci provozu jednotlivé knihovny až k racionalizaci knihovnictví
ve státě a k dělbě práce mezi knihovnami stejného typu. Myšlenku tvůrčího čtení rozebral v práci Technika duševní práce (s
A.A. Hochem, 1935). Zabýval se vlivem četby na psychologii a jednání čtenáře. Snažil se o přesun těžiště pozornosti knihovnické
práce z knihy ke čtenáři. V publikaci Čtenář a kniha (1926) se stal propagátorem a interpretátorem Rubakinovy bibliopsycholofie,
ale i jejím kritikem. Nevyhnul se palčivým otázkám, které se týkaly tzv. lidového čtenáře a jeho četby. Jeho skepticismus
se projevil tím, že se nejen smířil s vydáváním tzv. brakové literatury, ale že se jejího vydávání sám zúčastnil.
|
|
V r. 1940 vstoupil do redakce Románů do kapsy. Na konci r. 1945 čestný soud Svazu českých knihovníků odsoudil Koutníkovu účast
v redakční radě Rodokapsů. Koutníkovovo působení se pak pod silným politickým tlakem zúžilo na závodní technické knihovny.
V drobné příručce Technická závodní knihovna (1945) přinesl vzorový pracovní řád a vzory knihovnických tiskopisů pro tento
typ knihoven. V únoru 1949 byl ředitelem knihovny Tiskového odboru ministerstva informací. Později knihovnictví definitivně
opustil a věnoval se svým širokým zájmům, k nimž patřilo i překladatelství. nd
|
| Další info |
 Bohuslav Koutník (Bulletin SKIP 2002, č . 4) |
|
Vznik Československa – 100 let. 6. část. Bohuslav Koutník (Čtenář, 2018, č. 6) |
|
Literární archiv Památníku národního písemnictví - Koutník Bohuslav |
|
B. Koutník (napravo) u prezidenta E. Beneše v prosinci 1936 |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
