NK CR   SCK - Slovník českých knihovníků
Podrobnější informace naleznete přímo v online katalogu / For more information enter the online catalogue
Záhlaví Sova, Antonín, 1864-1928
Pseudonym Georgov, Ilja, 1864-1928
Turková, Valburga, 1864-1928
Narození 26. února 1864, Pacov (okr. Pelhřimov)
Úmrtí 16. srpna 1928, Pacov (okr. Pelhřimov)
Místo působení Praha (okr. Hlavní město Praha) - Městská knihovna v Praze (1898-1920)

Biografická pozn. Narozen 26.2.1864 v Pacově, zemřel 16.8.1928 tamtéž. Básník, beletrista, esejista, překladatel z němčiny a ruštiny.
Źivotopis Gymnázium studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde r. 1885 maturoval. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat. S pomocí básníka A. Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a J. Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově Slovníku naučném. Byl zklamán, když poznal, že bude jen řadit hesla. O rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu (1887-1898). Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny.Podal si žádost o místo knihovníka městské knihovny. Nevěděl o tom, že se při výběru rozhodovalo mezi jeho a Tobolkovou žádostí, J. Borecký Sovu prosadil. Když získal místo městského knihovníka, chtěl se vzdát činnosti v knihovně Umělecké besedy, ale byl přemluven, aby si místo podržel. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Městská knihovna byla při jeho příchodu v neuspokojivém stavu. Fondy byly neuspořádané, nestejně signované, bez katalogizace. Za Sovova vedení se pracovalo na katalozích (jmenný, názvový), připravoval se tištěný katalog, rozšířily se nákupy, vzrostl počet čtenářů. Pětidílný tištěný katalog začal vycházet od r. 1902. Sova zdůrazňoval význam 3.-4. dílu obsahujících naučnou literaturu, připojil k nim podrobný systematický katalog. Dal knihovně i uspořádání, které se používalo až do 30. let. V jeho pozůstalosti se našly německé a americké publikace, fotografie knihoven, výroční zprávy atd.
četné poznámky a přípisy svědčí o důkladnosti studia. Pramenem poznání Sovova knihovnického studia jsou jeho Výpisky o moderních knihovnách. Je to 30 stran popsaných hustě poznámkami o knihovnictví. Výpisy jsou psány většinou německy, je to malé kompendium správy knihovny, sebrané a shrnuté z německých publikací. Následují poznámky o knihovnách londýnských a pařížských. Závěrečná část je psána česky a věnuje se přímo městské knihovně. Je v ní Sovova představa vzorného ústavu městské knihovny a čítárny. Městská knihovna za jeho vedení rychle rostla. Sova zorganizoval její stěhování (1903) ze Spálené ul. do míst na Mariánském nám., kde dnes stojí Knihovna města Prahy. Staral se o zakládání poboček. První vznikla 1905 na Hradčanech, do začátku války jich bylo sedm. Když byl v r. 1906 založen Osvětový svaz, stal se Sova jedním z jeho prvních členů. Po založení knihovního odboru byl zvolen jeho místopředsedou. Program knihovního odboru, který byl anonymně otištěn v České osvětě, zpracoval Sova. Svědčí o tom téměř doslovné rukopisné znění dochované v jeho pozůstalosti. Sova však byl zklamán, že jeho program byl přijat a schválen a neplnil se. Rezignoval proto na svou místopředsednickou funkci a ze Svazu odešel. Zůstal opomíjen, knihovnická veřejnost se nedověděla, že program knihovního odboru je Sovových dílem, mimo pozornost České osvěty byla i městská knihovna. Základním problémem této knihovny byl nedostatek prostor. Knihovna nabývala stále většího významu, ale město se k ní chovalo macešsky. Sova nemohl naplnit svou představu „důstojné budovy ve středu města“.
Ve styku s městskou správou utrpěl mnohá zklamání. Promítl se do toho i vztah Sovy a inspektora knihovny J. Emlera, který nepřekročil meze úředního korektního styku. Emler proti střízlivým a realistickým Sovovým záměrům prosazoval vybudování široce koncipovaného lidovýchovného domu. Stěhování knihovny bylo odkládáno. Těžká, bolestná choroba, která se u Sovy projevila již v r. 1905, mu nakonec znemožnila volný pohyb. R. 1920 odešel již velmi nemocný do výslužby. V letech 1921 a 1922 pobýval v lokalitě Štít u Chlumce nad Cidlinou (okr. Hradec Králové). Ještě po jeho smrti se objevovaly kritiky na Sovu neodborníka, konzervativce, nepraktického snílka, který se bál změn. Jiří Mahen takové postoje nazval podlostí. Na útoky zareagoval básníkův syn Jan brožurkou Ještě o městské knihovně a také lidech, se zřetelem k prvnímu řediteli městské knihovny pražské, básníku Antonínu Sovovi (1938). Svého otce v ní obhájil.Věnoval se beletristické tvorbě, především poezii. Vydal básnické sbírky Z mého kraje (1893), Údolí nového království (1900), Drsná láska (1927) aj. V oblasti prozaické publikoval Ivův román (cca 1901), Výpravy chudých (cca 1903), Tóma Bojar (cca 1910).
Další info URLWikipedie (Antonín Sova)
URLAntonín Sova

LinkZobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue
 
[ Navigace - http://aleph.nkp.cz/publ/sck / 00000 / 02 / 000000281.htm ]