| Záhlaví |
Šafařík, Pavel Josef, 1795-1861 |
| Odkaz. forma |
Schaffarik, Paul Joseph, 1795-1861 |
|
Szafarzyk, Paweł Józef, 1795-1861 |
|
Šafárik, Pavol Jozef, 1795-1861 |
| Narození |
13. května 1795, Kobeliarovo (Slovensko) |
| Úmrtí |
26. června 1861, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - c. k. Universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1841-1860) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 13.5.1795 v Kobelárově u Rožňavy (Slovensko), zemřel 26.6.1861 v Praze. Profesor slovanské filologie, kulturní a literární
historik, filosof, národopisec, básník.
|
| Źivotopis |
Jazykové znalosti latiny, němčiny a maďarštiny získal v humanitních třídách v Rožňavě a Dobšiné. Na lyceu v Kežmaroku studoval
filozofii, teologii, domácí právo, řečtinu a hebrejštinu. Později se věnoval studiu českého jazyka a literatury. Od srbských
a rusínských spolužáků se přiučil jejich jazykům a získal první základ pro svá pozdější slovanská studia. Jeho přechod do
Jeny v roku 1815 znamenal dovršení teologických studií. Pustil se také do studia filologie (zejména řečtiny), filozofie, dějepisu,
přírodovědy, matematiky a astronomie. Uprostřed německého živlu se stal hlasatelem slovanské vzájemnosti. Pobyt v Jeně ho
přivedl k hlubokému vlastenectví a sympatiím k všemu slovanskému. V r. 1819 skončilo jeho postavení domácího učitele a odešel
jako profesor a ředitel nově zřízeného pravoslavného gymnázia v Novém Sadě. Prožil zde zklamání ve svých snahách o vzdělání
lidu, povznesení ústavu, obrození srbské národnosti, řeči a písemnictví. Po návratu do vlasti začal sbírat lidové písně a
do r. 1821 měl již bohatou sbírku, kterou předal a její vydání přenechal Kollárovi. Výsledkem jeho vědeckých prací v Novém
Sadě byl spis Geschichte der slavischen Sprache und Literatur nach allen Mundarten (1826), v němž zahrnul kulturní dějiny
všech slovanských jazyků a literatur. Dílo podnítilo rozvoj slavistických studií v mnoha zemích a založilo Šafaříkův vědecký
věhlas. Jako evangelík byl zbaven ředitelské funkce a místo srbštiny byl nucen přednášet maďarštinu. R. 1832 odešel ze Srbska
do Čech, kde ho podporovali vlastenci a mecenáši. Podpora měla jedinou podmínku: musel psát česky. Opíral se o přátelství
Palackého a Jungmanna.
|
|
S Palackým pracoval v redakci Musejníku, jehož redakci zcela převzal, v letech 1834-1835 řídil časopis Světozor. Jungmannovi
pomohl s revizí a korekturami jeho Slovníku. Intenzivně se věnoval svému velkému dílu zahájenému už v Novém Sadu – Slovanské
starožitnosti. Přípravné studie uveřejňoval v Musejníku od r. 1833 a v r. 1836 dílo dokončil. Ve finančních nesnázích vydání
díla v r. 1837 podpořil moskevský historik M. Pogodin. Rozsáhlou prací chtěl Šafařík dokázal starobylost Slovanů v Evropě
a jejich rovnocennost s Germány, Gally, Italy a Řeky. Splnil tak významné buditelské poslání v celém slovanském světě. Stal
se vědeckou autoritou, čestným členem cizích akademií, dílo bylo přeloženo do řady jazyků. Byl členem vědeckých institucí
po celé Evropě. Další spis, vydaný opět s podporou ruské akademie, byl Slovanský národopis (1842, 2. vyd. 1843, 3. vyd. 1849),
doplněný etnografickou mapou znázorňující rozšíření současného Slovanstva. Vzbudil velký ohlas a byl brzy přeložen do ruštiny
a polštiny. Šafařík pracoval na společném záměru s Palackým vydávat naše nejstarší rukopisné památky, obstaral řadu edicí
staročeských rukopisů. V Rozpravách Učené společnosti byly vydány Die ältesten Denkmäler der böhm. Sprache (1840). Šafařík
byl pověřen cenzurou českých spisů beletristického a smíšeného obsahu. V r. 1841 nastoupil do c. k. Universitní knihovna v
Praze jako nadpočetný kustod, od 10. února 1844 byl systematizovaným kustodem. V letech 1847-1848 byl pověřen správou knihovny.
|
|
Dne 9. června 1848 byl jmenován ředitelem c. k. Universitní knihovny v Praze a setrval zde až do r. 1860. Věnoval se soupisům
archiválií zrušených klášterů a zvláště studiu prvotisků, k nimž si sestavoval soupisy tiskařů. Materiál zůstal v rukopise
a je uložen v Knihovně národního muzea. Během svého působení dosáhl zvýšení státní dotace a rozmnožil knihovní fondy o nákup
zahraničních publikací ze všech vědních oborů včetně cenných slavik. Pro lepší informovanost čtenářů zavedl katalog přírůstků
nových knih. Pořídil seznam slavik (uloženo v archivu NK). V 50. letech 19. století se věnoval významné otázce slavistiky:
původu hlaholice v dílech Památky hlaholského písemnictví (1853), Glagolitische Fragmente (1857) a Ueber den Ursprung und
die Heimath des Glagolitismus (1857). Mnohá díla zůstala nedokončena a jsou uložena v rozsáhlé pozůstalosti.
|
| Medaile a ocenění |
Pruský řád pour le mérite (1845) |
|
Rytíř c.k. řádu Františka Josefa |
|
Řád sv. Anny II. třídy (1857) |
| Další info |
 Wikipedie (Pavel Josef Šafařík) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
