NK CR   SCK - Slovník českých knihovníků
Podrobnější informace naleznete přímo v online katalogu / For more information enter the online catalogue
Záhlaví Tajovský, Bohumil Vít, 1912-1999
Pseudonym Gregor, Bohumil, 1912-1999
Odkaz. forma Tajovský, Vít, 1912-1999
Narození 3. března 1912, Klanečná (Havlíčkův Brod) (okr. Havlíčkův Brod)
Úmrtí 11. prosince 1999, Želiv (okr. Pelhřimov)
Místo působení Želiv (okr. Pelhřimov) - Želivský klášter (1937-)

Biografická pozn. Narozen 3. 3. 1912 v Klanečné u Havlíčkova Brodu, zemřel 11. 12. 1999 v Želivi. Katolický kněz, opat, člen řádu premonstrátů, autor publikací z oblasti náboženské literatury, memoárů a literární kritiky.
Źivotopis Do školy chodil do obce Poděbaby, v letech 1923-1931 studoval gymnázium v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod). Maturoval v roce 1931 a rozhodoval se mezi studiem botaniky a teologie. Rozhodl se pro teologickou fakultu a nastoupil do kněžského semináře v Hradci Králové. Při studiích bohosloví (1931-1937) se v roce 1934 stal členem řádu premonstrátů a v roce 1937 byl vysvěcen na kněze. Po vysvěcení pracoval jako zahradník a knihovník Želivského kláštera. Když v knihovně nastoupil, chyběl v ní úplný katalog a navíc byly knihy pomíchány z doby, kdy v roce 1907 v opatství hořelo, hrozilo i zničení knihovny a knihy byly narychlo přemístěny. Obnovil v knihovně pořádek a začal ji rekatalogizovat. Navázal při tom na původní neúplný vázaný katalog želivského knihovníka a archiváře Viktora Bezděka a začal katalogizovat moderním způsobem na knižní lístky podle oborů. Od akademického malíře Jůzla z Brodu si nechal udělat štítky a zavedl nové číslování. Kvůli práci v knihovně absolvoval také knihovnický kurz v Praze. Později studoval i archivnictví na pražské filozofické fakultě, ale z politických důvodů ji nedokončil. Rekatalogizaci želivské knihovny nestihl dokončit, protože po r. 1950 bylo rozhodnuto, že v želivském klášteře vznikne internační tábor pro nepohodlné kněze a z kláštera se muselo všechno, co připomínalo jeho původní účel, vystěhovat. Většina knih byla zničena v nedaleké papírně, některé se podařilo zachránit správci kláštera, který na ničení cenných knih upozornil pracovníky Národního muzea. Těm se podařilo zachránit některé inkunábule a několik starých rukopisů, které byly umístěny do Památníku národního písemnictví do Prahy, odkud je po revoluci v r. 1989 klášter získal zpět.
Část sbírek se zachovala také v různých muzeích po celé republice. Smutný osud knihovny naštěstí nepotkal želivský archiv, který byl včas odvezen a v současné době je uložen v Třeboni a jeho hospodářská část v Červené Řečici. Původním záměrem Tajovského bylo pokračovat ve studiu teologickým licenciátem, navštívit kláštery v zahraničí a zdokonalit francouzštinu ten však přerušila válka. Po složení pedagogických zkoušek vyučoval v letech 1942-1948 na gymnáziu v Humpolci latinu, filozofii, dějepis a náboženství, mezi jeho žáky patřil i Jan Zábrana. Po celou válku byl zároveň ve volném čase angažován jako režisér ochotnického divadla pod záštitou Orla, neboť jeho snahou bylo vytvořit z kláštera otevřené místo. V lednu 1948 byl zvolen nejmladším opatem Želivského kláštera, ale hned v únoru 1948 byl humpoleckým akčním výborem veřejně označen za nepřítele lidu a byl mu zakázán vstup do gymnázia. 30.1.1950 byl zatčen v souvislosti s událostmi v Čihošti (tzv. čihošťský zázrak a uvěznění kněze Josefa Toufara) a krátce na to odsouzen ve vykonstruovaném procesu na dvacet let žaláře. Byl vězněn na Pankráci, v Mírově, ve Valdicích a v Leopoldově. V žaláři strávil celkem 11 a půl roku, v roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Po propuštění žil v Havlíčkově Brodě, celých 21 let byl neustále sledován státní bezpečností. Nesměl vykonávat kněžské povolání ani žádnou veřejnou funkci, až do penze musel pracovat jen jako lesní dělník, topič, archivář. V roce 1968 získal krátce státní souhlas a mohl působit jako pomocný duchovní v Želivě. Stal se předsedou Konference vyšších řeholních představených a okresním předsedou K231, a proto opět oficiálně přišel možnost o duchovní služby.
V roce 1971 odešel do invalidního důchodu. Po listopadu 1989 se stal okresním předsedou Konfederace politických vězňů v Havlíčkově Brodě a krátce znovu i předsedou Konference vyšších řeholních představených. Roku 1993 se s řádovou komunitou vrací do Želivského kláštera a začal rekonstruovat zanedbané prostory. Téhož roku mu byl udělen doktorát honoris causa na řádové univerzitě St. Norbert College v De Pere v USA a bylo mu uděleno i několik čestných občanství. Roku 1996 obdržel řád T.G. Masaryka za své celoživotní postoje. V prosinci 1999 ve svém domovském Želivském klášteře umírá. Z jeho díla připomeňme např. autobiografické rozhovory s Alešem Palánem a Janem Paulasem Člověk musí hořeti, 2001 anebo Siard Falko, opat želivský, 2007.
Další info URLWikipedie (Bohumil Vít Tajovský)

LinkZobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue
 
[ Navigace - http://aleph.nkp.cz/publ/sck / 00000 / 04 / 000000410.htm ]