| Záhlaví |
Rusinský, Milan, 1909-1987 |
| Církevní jméno |
Janda, Pavel, 1909-1987 |
| Narození |
10. února 1909, Litovel (okr. Olomouc) |
| Úmrtí |
8. listopadu 1987, Ostrava (okr. Ostrava-město) |
| Místo působení |
Ostrava (okr. Ostrava-město) - Krajská lidová knihovna v Ostravě (nyní Knihovna města Ostravy) (1962-1969) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 10.2.1909 v Litovli, zemřel 8.11.1987 v Ostravě. Středoškolský profesor, beletrista, literární historik, autor rozhlasových
her a vlastivědných prací, překladatel z bulharštiny, němčiny a polštiny.
|
| Źivotopis |
Reálku začal studoval v Litovli, pokračoval a maturoval v Ostravě (1926), doplňující maturitu z latiny složil v Litovli. Na
FF UK studoval češtinu-němčinu, absolvoval v r. 1931. Během prvního mezinárodního slavistického kongresu v 1929 byl pověřen
doprovodem německých slavistů a poznal řadu německých vědců. Byl pozván do Münsteru, kde mohl pak pracovat dva semestry (1931-1932)
jako pomocná vědecká síla na nově zřízené katedře slavistiky münsterské univerzity. Po skončení tohoto pobytu procestoval
Holandsko, Belgii i Francii, osm měsíců strávil v Paříži. Tříměsíční pobyt strávil ještě v Mnichově a vrátil se domů. Všechny
tyto pobyty a cesty odborně vytěžil. Trvale zakotvil v Ostravě, pracoval v ostravském rozhlasu (1933-1954) jako literární
tajemník, dramaturg, vedoucí literárního odd., programový vedoucí. Jako rozhlasový pracovník připravil dnes již nezjistitelné
množství rozhlasových relací, literárních pořadů a dramatizací. Pak byl tajemníkem ostravské pobočky Svazu českých spisovatelů
(1954-1960), kronikářem a redaktorem ve Vítkovických železárnách (1960-1962). V r. 1962 se stal zástupcem ředitele Krajské
lidové knihovny v Ostravě, jejím bibliografem a metodikem. Studentům střední knihovnické školy – konzultačního střediska v
Ostravě přednášel dějiny literatury, sestavil řadu bibliografií a literárních medailonů o životě a díle regionálních autorů,
radil studentům při studiu literární historie. Pro knihovníky vytvořil besedu ke 100. výročí narození Vojtěcha Martínka. V
knihovně pracoval až do odchodu do důchodu v r. 1969, krátkodobě se sem vrátil v letech 1972 a 1974. Nadále literárně, publicisticky
i osvětově působil v rodném kraji. Vyvíjel rozsáhlou a mnohotvárnou organizátorskou činnost.
|
|
Stál u zrodu mnoha kulturních institucí a organizací, účastnil se jejich akcí. Spoluinicioval založení Slezského ústavu a
Památníku Petra Bezruče v Opavě. S odborným přístupem zasahoval do literárního dění a divadelnictví, jeho pozůstalost tvoří
velké množství literárních a divadelních recenzí a kritik. Systematicky sledoval uměleckou činnost divadel na severní Moravě.
Občas zahajoval výtvarné výstavy. Kromě beletristické prozaické tvorby je autorem filmového scénáře a rozhlasové hry. Podílel
se i na odborné literatuře regionálního zaměření. Ještě za studií vydal práci Němečtí Slezané (1933) s literárně historickým
rozborem jednotlivých autorů. Z kulturní historie domova čerpají Kapitolky ze Slezska (1945). V esejisticky laděných textech
připomínal především P. Bezruče, V. Martínka, F. Směju aj. Publikoval v celostátních novinách a časopisech (Národní listy,
Národní osvobození, Čs. republika, Čtenář, Lidová demokracie, Literární noviny, Literární měsíčník), hojně přispíval do ostravských
periodik (Černá země, Červený květ, Moravskoslezský deník, Nová svoboda, Ostravský večerník, Ostravský kulturní měsíčník,
Severní Morava). Kromě původní tvorby tvoří podstatnou složku jeho práce překladatelská produkce. Z němčiny přeložil přes
20 knih a přes 20 divadelních a rozhlasových her nehledě na překlady publikované v periodikách. Po válce překládal z polštiny,
později i lužické srbštiny. nd
|
| Další info |
 Český rozhlas - 99 osobností (Milan Rusinský) |
|
Slovník české literatury po roce 1945 (Milan Rusinský) |
|
Milan Rusinský (Osobnosti Valašska)
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
