Záhlaví |
Vybíral, Bohuš, 1887-1951 |
Narození |
14. ledna 1887, Hranice (okr. Přerov) |
Úmrtí |
25. dubna 1951, Olomouc (okr. Olomouc) |
Místo působení |
Olomouc (okr. Olomouc) - Studijní knihovna (nyní Vědecká knihovna v Olomouci) (1913-1948) |
|
|
Biografická pozn. |
Narozen 14.1.1887 v Hranicích, zemřel 25.4.1951 v Olomouci. PhDr., ředitel Studijní knihovny v Olomouci, literární historik,
propagátor československo-jihoslovanských styků. Práce v oboru, překladatel ze srbochorvatštiny a němčiny.
|
Źivotopis |
Narodil se v rodině chudého krejčího. V letech 1899-1907 absolvoval německé gymnázium v Hranicích, na vídeňské univerzitě
studoval slavistiku, germanistiku, filozofii a dějiny umění. Doktorát filozofie získal v r. 1911 na podkladě disertační práce
Jaroslav Vrchlický als Kritiker und Literaturhistoriker. V roce 1912 složil profesorské zkoušky z češtiny a němčiny. Krátce
působil v redakci Vídeňského deníku. 1. září 1913 nastoupil ve Státní studijní knihovně v Olomouci jako první český knihovník.
Po návratu z vojenské služby se stal prozatímním správcem, později přednostou studijní knihovny. Pečoval o to, aby byly vyplněny
mezery v povinných výtiscích, a to i retrospektivně, podstatně obohatil fond bohemik a slavik. Snažil se o doplňování českých
časopisů a výročních zpráv středních škol, za jeho vedení byla soustavně doplňována literatura filozofická, uměleckohistorická,
technická a lékařská. Po létech německé správy usiloval o vytvoření české vědecké knihovny. Čelil různým problémům – nevhodné
umístění, nedostatek zaměstnanců, nízké dotace, přezírání významu knihovny. Přesto se mu podařilo vybudovat živou českou,
skutečně odbornou instituci. Byl ve styku s vědeckými knihovnami v Bělehradě, Záhřebu a Lublani a po r. 1918 působil jako
expert Slovanského ústavu pro vědecké knihovny v Jugoslávii. Zabránil přemístění knihovny do Brna, když tam byla zřízena Masarykova
univerzita i jejímu převedení jen na župní knihovnu. Po ztrátě povinného výtisku v r. 1935, kdy knihovna nakupovala knihy
z území ČSR za polovinu krámské ceny, vymohl zvýšenou dotaci, aby knihovní fond uspokojil potřeby Olomouce a severní Moravy.
|
|
V r. 1935 zakoupilo MŠANO pro knihovnu budovu bývalé Národní banky a Vybíral organizoval v r. 1936 stěhování z budovy teologické
fakulty do samostatného předem adaptovaného objektu v dnešní Bezručově ulici. Ředitelem byl i po druhé světové válce, kdy
se po obnovení olomoucké univerzity knihovna při zachování samostatnosti změnila na Univerzitní knihovnu. Získal pro knihovnu
sousední přilehlou budovu, přibíral zaměstnance a vytvářel předpoklady pro plnění širokých potřeb univerzity. V r. 1948 odešel
do výslužby. Zrevidoval prvotisky olomoucké knihovny, zpracoval inkunábule a vzácné tisky Vlasteneckého spolku musejního.
K Husovu jubileu připravil k tisku věrný přepis Českých husovských rukopisů Studijní knihovny v Olomouci (1915). Sestavil
četné bibliografie. Po příchodu do Olomouce se stal spolupracovníkem Z. V. Tobolky při jeho České bibliografii. Pro Bibliografický
katalog ČSR na základě práva povinného výtisku z Moravy zpracovával od r. 1929 tyto moravské tisky. Své personální bibliografie
zpracovával k jubileím moravských veřejných a kulturních pracovníků: Mořice Remeše (1927, 1937), Richarda Fischera (1932),
Kuneše Sonntaga (1932). Jako dlouholetý redaktor Časopisu Vlasteneckého spolku musejního sestavil jeho rejstřík. Pomůckou
pro literární bibliografii se stal jeho Beletristický přínos olomouckého kraje (1940, 2. vyd. 1941). Zasloužil se i o lidové
knihovnictví, o které se zajímal hned po vydání zákona o veřejných knihovnách obecních v r. 1919. Zúčastnil se knihovnických
kursů, pořádal přednášky, semináře, knihovnické exkurze a výstavky.
|
|
Byl členem komise pro knihovnické záležitosti při MŠANO, členem komise pro Knihopis českých a slovenských tisků až do konce
18. stol. V Olomouci působil i jako literární historik a kritik, publicista, redaktor a funkcionář řady kulturních a osvětových
spolků, byl dlouholetým funkcionářem Vlasteneckého spolku musejního. Působil jako první dramaturg Českého divadla v Olomouci,
divadelní a výtvarný kritik. Byl propagátorem československo-jihoslovanské vzájemnosti a slavistou. V letech 1946-1951 konal
na olomoucké univerzitě přednášky a semináře z jihoslovanských literatur, především z literatury slovinské, vedl lektorská
cvičení ze slovinštiny. Totéž přednášel i na univerzitě v Brně. Od založení olomouckého odboru Československo-jihoslovanské
ligy v r. 1921 byl jeho členem a v letech 1927-1939 jako jeho předseda iniciativně rozvíjel mnohostrannou kulturní činnost
a kontakty s Jugoslávií. Angažoval se při vybudování jihoslovanského mauzolea v Olomouci. Přeložil 42 slovinských a 14 srbských
a chorvatských autorů, v divadlech se hrály dva z jeho překladů slovinských her. Samostatně vydal 21 překladů, desítky jich
otiskl v časopisech, kalendářích a jinde. Pro Masarykův slovník naučný napsal většinu hesel o Slovinsku a některá i o Srbsku
a Chorvatsku. Byl považován za nejlepšího znalce slovinštiny a slovinské literatury u nás, ve Slovinsku byl označován za slovinského
konzula na Moravě. V pozůstalosti zůstaly některé jeho nevydané překlady, excerpta k slovinsko-českému slovníku, rozsáhlé
rukopisné svazky literárně historických přednášek a další bohatý materiál. nd.
|
|
Kariérní postup: 1917 asistent, od 30.5.1919 knihovník II. třídy, vedení knihovny předáno 2.9.1919, 18.12.1919 knihovníkem
I. třídy, 7.7.1926 vrchní komisař AKS, 1.3.1931 rada AKS. Jazykové znalosti: bezvadně slovem i písmem němčina, srbochorvatština,
slovinština, zbylé slovanské jazyky “ve značné míře”, angličtina, italština, francouzština pro literární potřebu.
|
Medaile a ocenění |
Řád sv. Sávy |
|
|
|
Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|