NK CR   SCK - Slovník českých knihovníků
Podrobnější informace naleznete přímo v online katalogu / For more information enter the online catalogue
Záhlaví Eisenmeier, Josef, 1871-1926
Narození 20. prosince 1871, Všeruby (okr. Plzeň-sever)
Úmrtí 24. května 1926, Praha (okr. Hlavní město Praha)
Místo působení Praha (okr. Hlavní město Praha) - c. k. Veřejná a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1898-1921)

Biografická pozn. Narozen 20. 12. 1871 ve Všerubech u Plzně, zemřel 24. 5. 1926 v Praze. Filozof, vysokoškolský pedagog a knihovník.
Źivotopis Na filozofické fakultě pražské německé Karlo-Ferdinandovy univerzity studoval germanistiku, matematiku, fyziku a filozofii u Antona Martyho, jehož odkazem se poté odborně zabýval. Po absolutoriu nastoupil v říjnu 1898 do c. k. Veřejné a universitní knihovny v Praze jako 5. praktikant. V r. 1900 postoupil na místo 3. praktikanta a rok nato už 1. praktikanta. V roce 1902 byl jmenován 5. amanuensem, v r. 1907 3. amanuensem, v r. 1908 2. amanuensem a v r. 1910 1. amanuensem. V r. 1911 postoupil na místo bibliotekáře II. třídy, v r. 1912 byl provizorním bibliotekářem I. třídy, v r. 1913 bibliotekářem I. třídy ad personam a v r. 1915 bibliotekářem I. třídy. Po vzniku ČSR byl vrchním knihovníkem této knihovny. R. 1905 se habilitoval spisem Untersuchungen zur Helligkeitsfrage z filozoficky pojaté psychologie, V r. 1922 se stal mimořádným (v r. 1926 řádným) profesorem filozofie a psychologie na pražské Německé univerzitě a odešel z knihovny. S knihovnickým prostředím nepřetrhal pouta, byl členem Komise pro katalogizaci českých prvotisků a přednášel v knihovnických kurzech, např. v r. 1924 v Rumburku. Navazoval na učení E. Macha o smyslovosti a především na psychologické konsekvence Martyho filozofie jazyka. Psychologii ztotožňoval s noetikou a ukazoval jednak vztahy jazyka k psychickým útvarům, jednak vazby psychologie jako nauky o lidském myšlení k ostatnímu empirickému poznání.
Ve výzkumu obsahu a hranic vědomí se dostával do jisté souvislosti s Husserlovou fenomenologií. Patřil k představitelům druhé generace tzv. pražských brentanovců (žáků F. Brentana). K českému prostředí zachovával vazby přátelské tolerance, jako stoupenec darwinismu a mendelismu především k E. Rádlovi a jeho žákům, např. B. Seklovi. Martin Kučera, abr

LinkZobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue
 
[ Navigace - http://aleph.nkp.cz/publ/sck / 00000 / 09 / 000000932.htm ]