| Záhlaví |
Houdková, Božena, 1899-1975 |
| Narození |
22. prosince 1899, Náchod (okr. Náchod) |
| Úmrtí |
7. října 1975, Oslo (Norsko) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Ústřední knihovna hlavního města Prahy (nyní Městská knihovna v Praze) (1929-1948) |
|
Oslo (Norsko) - Universitetsbiblioteket |
|
Oslo (Norsko) - Sentralt folkebibliotek |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozena 22. 12. 1899 v Náchodě, zemřela 7. 10. 1975 v Oslu v Norsku. Středoškolská profesorka, pracovnice knihovny, autorka
česko-španělské bibliografie, překladatelka z češtiny do norštiny.
|
| Źivotopis |
Narodila se 22. prosince 1899 v Náchodě do rodiny středoškolského učitele. V letech 1920 až 1921 absolvovala Státní knihovnickou
školu v Praze a v červnu 1921 složila vyšší státní zkoušku pro vědecké a administrativní knihovny. Od října 1923 do ledna
1924 byla zaměstnána jako výpomocná síla v knihovně Akademického domu. Soukromě se učila italsky, rumunsky a španělsky. Na
Karlově univerzitě v Praze vystudovala dějepis a zeměpis a jako výpomocná profesorka působila v květnu a červnu 1926 na reálném
gymnáziu v Praze VIII. V květnu 1927 vykonala zkoušku způsobilosti pro výuku dějepisu a zeměpisu na středních školách. Od
září 1927 do února 1928 vyučovala jako zatímní profesorka na 2. české reálce v Plzni. V březnu 1929 uspěla v konkurzu a nastoupila
do literárního oddělení Ústřední knihovny hl. města Prahy v hodnosti administrativního čekatele. Od května 1931 měla hodnost
administrativní elév, od září 1932 administrativní adjunktka a od listopadu 1933 administrativní tajemnice. Od července 1933
vedla knihovnu na Vinohradech. V prosinci 1933 se ucházela o místo knihovního úředníka a jako doklad způsobilosti předložila
česko-španělskou bibliografii vydanou jako 7. číslo spisů knihovny. V listopadu 1942 byla vedoucí systematického katalogu
a literárního archivu. Básníku Františku Hrubínovi, který v městské knihovně taky pracoval, pomáhala s překlady z cizí literatury.
(Ten v ní našel přítelkyni a za války jí věnoval báseň.) Byla spoluredaktorkou časopisu “Knihy a čtenáři”, který knihovna
vydávala. Měla pravidelné literární relace v pražském rozhlasu a to i po roce 1945. Připravovala literární výstavy.
|
|
V letech 1939 až 1945 pomáhala domácímu odboji, ale podařilo se jí vyhnout zatčení. Po osvobození získala zpětně od května
1940 titul vrchní administrativní tajemnice a zpětně od října 1946 titul knihovní radová. V dubnu 1930 kandidovala do výboru
Spolku československých knihovníků a byla zvolena jako náhradník. Od června 1946 byla odpovědnou redaktorkou svazového časopisu
Knihovna a v březnu 1947 byla zvolena místopředsedkyní Svazu českých knihovníků. V knihovnických kurzech přednášela o katalogizaci.
V říjnu 1948 odešla do exilu a usadila se v Oslu, kde spoluzaložila exulantský časopis Čechoslovák v Norsku. Ten i redigovala
a psala do časopisu Sklizeň svobodné tvorby. V roce 1962 složila státní překladatelskou zkoušku z norštiny. Pro české exulanty
sestavila v roce 1968 s Annou Kvapilovou norsko-český a česko-norský slovník. V Oslu byla zpočátku zaměstnána v univerzitní
knihovně a později přešla do ústřední lidové knihovny. V ní pracovala i po penzionování a opustila ji teprve několik měsíců
před smrtí. Zemřela 7. října 1975 v Oslu.
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
