| Záhlaví |
Tukalevskij, Vladimir Nikolajevič, 1881-1936 |
| Narození |
3. listopadu 1881, Poltava (Ukrajina) |
| Úmrtí |
13. prosince 1936, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Zemgor (1923-1924) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Ruská knihovna Ministerstva zahraničních věcí (nyní Slovanská knihovna) (1924-1936) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 3.11.1881 v Poltavě (Ukrajina), zemřel 13.12.1936 v Praze. Zakladatel Slovanské knihovny, ruský emigrant, knihovník
a historik ruské literatury, publikace z oboru.
|
| Źivotopis |
Narodil se 3. listopadu 1881 (některé zdroje uvádějí 2. prosinec) v Poltavě. V tomto ukrajinském městě absolvoval gymnázium.
V letech 1900 až 1905 studoval na fyzicko-matematické fakultě Kyjevské univerzity a na zemědělském oddělení Kyjevské polytechniky.
V roce 1905 byly tyto ústavy uzavřeny kvůli studentských nepokojích. Přestěhoval se proto do Petrohradu, kde působil jako
novinář. V letech 1908 až 1911 pokračoval ve studiu, tentokrát na Historicko-filologické fakultě Petrohradské univerzity.
Z pověření Ruské akademie věd bádal v té době v knihovnách a archivech v Petrohradu, Moskvě a Kyjevě a poznatky o M. V. Lomonosovi,
N. I. Novikovi, I. G. Schwarzovi a zednářích publikoval v letech 1911 a 1914 ještě v Rusku. Bibliografie o občanském tisku
v době vlády carevny Alžběty Petrovny, kterou v té době sestavil, však vyšla až v roce 1935 v Sovětském svazu. Od roku 1913
byl zaměstnán ve Správě drobných úvěrů. Po revoluci v roce 1917 se stal redaktorem časopisu vydávaného Moskevskou národní
bankou. Vydávání časopisu však bylo brzy zastaveno a Tukalevskij nakrátko uvězněn. V roce 1918 emigroval s rodinou do Finska,
kde vlastnil usedlost. Než v roce 1923 odjel do Československa, řídil ruskou školu a agenturu Političeskije izvestija. V Praze
působil jako ředitel knihovny Zemgoru, organizace ruských emigrantů. V listopadu 1924 jej Ministerstvo zahraničních věcí pověřilo
organizací a vedením nově zřízené Ruské knihovny Ministerstva zahraničních věcí, do níž věnoval svou soukromou knihovnu. Ruská
knihovna se v roce 1927 přeměnila na Slovanskou knihovnu ministerstva zahraničí.
|
|
V ní se mu podařilo soustavně vybudovat a doplnit především její ruské oddělení, kam byl v roce 1929 přeřazen. Koncem roku
1936 mu byl ukončen pracovní poměr ve Slovanské knihovně. Stalo se to poté, kdy v moskevském procesu proti skupině Zinověva
a Kameněva jeden z vyslýchaných o něm prohlásil, že je spolupracovníkem gestapa. V tu dobu už byl vážně nemocný na rakovinu
a po operaci zemřel 13. prosince 1936. O čtyři dny později byl zpopelněn v pražském krematoriu. V Československu psal pod
svým jménem i pod pseudonymem Zritěl a Slován.
|
| Další info |
 Speciální sbírky Slovanské knihovny (Tukalevskij, Vladimir Nikolajevič) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
