| Záhlaví |
Gampert, Vilém, 1902-1987 |
| Odkaz. forma |
Gampert, Wilhelm, 1902-1987 |
| Narození |
29. června 1902, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Úmrtí |
14. března 1987, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Indologický a etnologický seminář Německé univerzity (1924-1931) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Veřejná a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1931-1943) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Orientální ústav |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 29. 6. 1902, zemřel 14.3.1987 v Praze. PhDr., indolog, knihovník, pracovník Orientálního ústavu. |
| Źivotopis |
Narodil se 29. června 1902 v Praze do rodiny vrchního inspektora Buštěhradské dráhy jako Wilhelm Anton Gampert. Otec byl Němec,
matka Češka. Po maturitě na státním německém gymnáziu v Praze ve Štěpánské ulici v červnu 1921 se zapsal na Filozofickou fakultu
Německé univerzity v Praze. V letech 1922 až 1925 se živil jako úředník na Buštěhradské železnici. Od října 1924 do září 1931
působil jako neplacený knihovník indologického a etnologického semináře Německé univerzity. V červnu 1929 byl promován doktorem
filozofie, když obhájil disertační práci na téma staroindických prájaščit, tj. kajícných obřadů na usmířenou za spáchané hříchy
(Die Lehre von den Sühnezeremonien in der älteren indischen Rechtsliteratur). Studiem sanskrtského jazyka a rozborem náboženských
a právních textů staré Indie se zabýval pod vedením profesorů Winternitze a Lesného i při své praktické činnosti v pražské
Veřejné a univerzitní knihovně, kam nastoupil jako knihovník a bibliograf v září 1931 s titulem koncipisty. V roce 1935, když
v lednu toho roku složil vyšší státní knihovnickou zkoušku, byl povýšen na komisaře, v roce 1940 (zpětně od října 1939) na
vrchního komisaře a v roce 1942 na radu archivní a knihovní služby. V tom roce sestavoval knihtiskem vydávané seznamy nově
získaných knih v Zemské a universitní knihovně v Praze. V knihovně pracoval do února 1943 a pak musel narukovat do německé
armády. Po skončení války byl internován v Žalově a byl přidělen do Orientálního ústavu. Jeho bytem se stala komora na dvoře
Orientálního ústavu. V září 1946 souhlasilo Ministerstvo vnitra s vynětím z odsunu.
|
|
Zaměstnancem - navzdory názoru Ministerstva školství a osvěty, po získání potřebných povolení - se stal koncem roku 1948 v
knihovně Orientálního ústavu v Praze. V ní se pustil do revize dosavadních neúplných katalogů a do přípravy nových podle modernějších
metod, takže všeobecná knihovna ústavu vděčí za pevné základy svého nynějšího stavu právě jemu. Také pravidelné bibliografické
přehledy z oboru orientalistiky, vydávané v šedesátých letech Státní knihovnou ČSR, pocházely z největší části rovněž od něho.
Kromě své knihovnické práce se v pozdějších letech svého života více věnoval vědecko-popularizační činnosti. V knihovně Orientálního
ústavu ČSAV setrval až hluboko do důchodového věku. Zemřel 14. března 1987 v Praze.
|
| Další info |
 Biografický slovník ČZ |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
