Prozaické vyprávění zpravidla kratšího rozsahu, objasňující určitý morální pojem a na příkladech názorně demonstrující příkladné
chování či naopak nepřípustné jednání. Jsou doložena již v antické rétorice, používala se ve středověkých kázáních, později
i v didaktických spisech doby baroka. Náboženské motivy v nich byly postupně nahrazovány žertovnými prvky a exempla přecházela
v oblast zábavné četby.
[SLOVNÍK-1984:103]
[PRAŽÁK-1955:I,501]
