Žánr středověkého dějepisectví poskytující souvislé vyprávění o dějinách nějakého celku (kláštera, církve, národa, státu),
vyjadřující sociálně politickou tendenci a mající literární záměr estetického působení a pobavení. V 19. a 20. stol. byly
za kroniku považovány dílčí, zpravidla roční zápisy o událostech v rámci menšího celku (obce, spolku apod.), totéž co anály
ve středověku.