| Záhlaví |
Berkopec, Oton, 1906-1988 |
| Narození |
6. prosince 1906, Vinice v Bílé Krajině (Slovinsko) |
| Úmrtí |
15. září 1988, Lublaň (Slovinsko) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Slovanská knihovna Ministerstva zahraničních věcí (nyní Národní knihovna ČR) (1929-1946) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Národní a universitní knihovna (nyní Národní knihovna ČR) (1947-1958) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Slovanský ústav ČSAV (1958-1971) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 6. 12. 1906 ve Vinici (Slovinsko), zemřel 15. 9. 1988 v Lublani (Slovinsko). PhDr., slovinský literární historik,
slavista, bibliograf, práce z oboru, překlady slovinské, srbské a chorvatské literatury.
|
| Źivotopis |
Slovinský literární historik, slavista, bibliograf a překladatel ze slovinské, srbské a chorvatské literatury. V r. 1927 se
zapsal na filozofické fakultě lublaňské univerzity, další rok jako nejlepší posluchač slavistiky dostal stipendium do Prahy,
kde studoval na Univerzitě Karlově a absolvoval Vyšší knihovnickou školu. V roce 1933 získal doktorát. V únoru 1929 přijal
místo referenta pro jugoslávské literatury ve Slovanské knihovně ministerstva zahraničních věcí. O Slovanskou knihovnu měl
velkou zásluhu, staral se o slovinské a srbochorvatské oddělení, která vybudoval. Vznikly zde bohaté soubory včetně osobních
knihoven jihoslovanských sběratelů. Udržoval styky se slovinskými, ale i se srbskými a chorvatskými knihovnami a institucemi.
Z jeho práce měla užitek i Univerzitní knihovna, kde rozšířil mezinárodní výměnu, zejména o styk se slovanskými zeměmi. V
této knihovně působil až do r. 1946, kdy se stal kulturním atašé jugoslávského velvyslanectví. Od r. 1947 působil v Národní
a univerzitní knihovně, pracoval v akvizici, poté vedl jmenný a věcný popis. Z té doby pocházejí tisíce záznamů v přírůstkových
seznamech, které psal úhledným rukopisem s charakteristickou oblostí tahů perem. Tak jako esteticky působil jeho rukopis,
neméně kultivovanou byla i jeho mluva. Česky hovořil dokonale, jen občas se stalo, jak vzpomínal J. Vacek, že se odchýlil
od správné výslovnosti hlásek "h" a "ch". Jednou se na poradě vedoucích pracovníků Univerzitní knihovny v padesátých letech
projednával závažnější problém a hledalo se jeho řešení.
|
|
Na jeden z přednesených návrhů zareagoval slovy: "Souhlasím, jinak v tom budeme lítat jako bleha v košili." Ozval se smích,
pouze přítomnému dr. Blehovi ztuhly rysy v obličeji. Byl jedním ze zakladatelů sektoru výzkumu a metodiky knihovnictví, v
němž vedl studijní oddělení. V r. 1958 odešel jako odborný pracovník do Slovanského ústavu ČSAV a od r. 1960 vedl odd. retrospektivní
bibliografie slavik Ústavu jazyků a literatur ČSAV. Řadu let přednášel slovinštinu na FF UK. Významná byla i jeho literární
činnost. Již jako student spolupracoval se slovinskými časopisy. Od r. 1931 soustavně spolupracoval s českými časopisy, kam
psal o slovinské literatuře a kultuře a naopak do slovinských periodik přispíval články o české literatuře a kultuře. Všestranně
rozvíjel čs.-jihoslovanskou a zvláště česko-slovinskou vzájemnost. V překladatelské sekci Svazu čs. spisovatelů vedl kroužek
překladatelů z jugoslávských literatur. Kvalitativně pozvedl české překlady ze slovinštiny a srbochorvatštiny. Spolupracoval
s básníky J. Horou, F. Halasem, V. Závadou, J. Hiršalem, L. Kubištou na překladech slovinské a srbochorvatské poezie a lidové
epiky. Z bibliografických prací jsou nejvýznamnější Česká a slovenská literatura, jazykozpyt a národopis v Jugoslávii 1800-1935
(1940) a Jugoslávie (1956). V Dodatcích k Ottovu slovníku naučnému napsal všechna hesla ze slovinské literatury a četná srbochorvatská.
Byl zvolen akademikem Slovinské akademie věd v Lublani, kam odešel v červnu 1977 po téměř padesátiletém působení v Československu.
|
| Další info |
 Wikipedie (Oton Berkopec) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
