| Záhlaví |
Cejpek, Jiří, 1928-2005 |
| Narození |
20. února 1928, Jevíčko (okr. Svitavy) |
| Úmrtí |
26. prosince 2005, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Studijní lidovýchovný ústav FF UK (1950-1951) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Katedra knihovnictví a novinářství FF UK (nyní Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK) (1953-1973) |
|
Bratislava (Slovensko) - Slovenská technická knižnica (1974-1985) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Československé středisko výstavby a architektury (1985-1989) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Katedra knihovnictví a vědeckých informací FF UK (nyní Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK) (1990-1994) |
|
Opava (okr. Opava) - Slezská univerzita v Opavě (1994-1998) |
|
Brno (okr. Brno-město) - Ústav české literatury a knihovnictví FF MU (1999-2005) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 20. 2. 1928 v Jevíčku, zemřel 26. 12. 2005. PhDr., CSc., profesor katedry knihovnictví, literatura z oboru. |
| Źivotopis |
Narodil se 20. února 1928 v Jevíčku do rodiny středoškolského profesora s aprobací čeština-němčina, jehož zálibou byla bibliofilie
a sběratelství knih. V letech 1947 až 1950 studoval lidovýchovu a knihovnictví na Pedagogické fakultě UK, kam mezitím byla
převedena státní knihovnická škola, a v letech 1953 až 1956 absolvoval postgraduální studium knihovnictví a lingvistiky na
Filologické fakultě UK. Jako zástupce studentů se zúčastnil 1. knihovnického sjezdu v Brně (1946). Zúčastnil se rovněž školení
v roce 1949 pro učitele na státních knihovnických kurzech, kde přednesl kritický pohled na naše knihovnictví za 1. republiky.
V letech 1950 až 1951 byl vedoucím knihovny Studijního lidovýchovného ústavu FF UK, či spíše, jak uvádí v I 91, knihovny a
studovny Výzkumného ústavu osvětového. Po vojenské prezenční službě nastoupil v r. 1953 na Drtinovu katedru knihovnictví jako
vědecký aspirant. V roce 1956 se stal odborným asistentem, který se v r. 1968 habilitoval jako docent katedry vědeckých informací
a knihovnictví. Tato etapa jeho pedagogického působení zahrnuje publikační činnost: Úvod do studia knihovnictví (1953), Základy
knihovnictví (s J. Kábrtem 1956), což je podstatně přepracované a rozšířené vydání předchozí práce a Dějiny knihovnictví (2.
dopl. a opr. vyd. 1965) ve stručném přehledu jsou zde probrány knihovny ve starověku, středověku až po počátek vývoje českých
knihoven a jejich další rozvoj. V r. 1967 vydal významnou monografii Československé knihovnictví a aktivně se podílel na nové
odideologizované koncepci výuky oboru, jejímž skrytým modelem byla informační politika západních zemí.
|
|
V dubnu 1948 ještě jako student vstoupil do Svazu českých knihovníků. V roce 1968 se intenzívně angažoval v nově založené
profesní organizaci Svazu knihovníků a informačních pracovníků. V r. 1973 následoval nucený odchod, zákaz přednášek a publikační
činnosti. Pokud chtěl pracovat v oboru, odešel do Slovenské technické knihovny v Bratislavě. Stal se vůdčí osobností slovenských
týmů řešících výzkumné úkoly spojené s projektováním automatizovaných informačních systémů v oblasti práva a posléze i hromadných
sdělovacích prostředků. I v těchto letech nepřestával studovat a psát. Tři obsáhlé monografie z té doby: Automatizovaný systém
právních informací (s F. Palkem 1979), Informační systémy a školství (1982) a Právo a informace (1988). Byl pravidelným účastníkem
konferencí INFOS, pořádaných Svazem slovenských knihovníků a pracovníků. K jeho návratu do Prahy došlo v r. 1985, kdy začal
pracovat ve výzkumu Československého střediska výstavby a architektury, působícího jako odvětvové centrum VTEI v dané oblasti.
Tam oslavil své 60. narozeniny a začal pomýšlet na důchod. Se zadostiučiněním přijal už v prosinci 1989 výzvu studentů tehdejší
katedry vědeckých informací a knihovnictví FF UK, aby se vrátil a ujal se jejího vedení. Dnešní Ústav informačních studií
a knihovnictví, který vedl do r. 1994, mu vděčí za zahájení vývoje směrem k prozápadnímu pojetí zejména veřejného knihovnictví
a informační vědy. S týmem kolegů vytvořil už v r. 1990 novou koncepci studia a plně se zapojil do akademického života i jako
člen vědecké rady FF UK. V r. 1991 byl jmenován profesorem a v r. 1997 emeritním profesorem Karlovy univerzity.
|
|
Zapsal se do moderních dějin českého vysokoškolského knihovnicko-informačního vzdělávání a v této souvislosti i do rozvoje
vědeckého pojetí oboru. Snažil se o neustálé prohlubování humanizace a modernizace oboru, který se z klasického knihovnictví
postupně vyvíjel k prestižnímu široce pojatému informačnímu oboru. V r. 1991 se ujal odborné garance nově založeného bakalářského
knihovnického studijního programu na Slezské univerzitě v Opavě, v letech 1994-1998 zde působil jako vedoucí Ústavu bohemistiky
a knihovnictví na Filozoficko-přírodovědecké fakultě. Novou knihovnickou generaci vzdělával a vychovával na Filozofické fakultě
Masarykovy univerzity až do r. 2005. V posledních 15 letech svého života vytvořil bohatou sbírku publikací, mohl publikovat
i v západních zemích, vystupovat na našich i zahraničních konferencích. Jeho bibliografie obsahuje téměř 270 titulů.Vedle
více než dvou set článků, recenzí a konferenčních příspěvků je tu 21 monografií, 8 učebnic a 15 statí publikovaných u zahraničních
nakladatelů a vydavatelů. Rozsáhlé dílo zahrnuje také popularizační vzdělávací větev. Jeho přednášky v Rozhlasové akademii
třetího věku, to byla více než desetiletá řada cyklů o dějinách a osobnostech knižní kultury a o otázkách informační vědy.
Nejvýznamnější souhrnnou studii o problematice vývoje, současného stavu i perspektiv oboru představuje monografie Informace,
komunikace a myšlení (1998). Dělal korektury a sestavoval rejstříky 2. rozšířeného vydání, které se připravovalo do tisku.
Jeho uvedení na knižní trh se už nedožil. Se zákeřnou nemocí bojoval sedm let.
|
|
Do poslední chvíle pracoval, přednášel, psal a komentoval. Na posledním rozloučení v motolském krematoriu byl přečten dopis
jeho vnuka, který v té době pracoval v knihovně v Hamiltonu na Novém Zélandě. Úctu a lásku k prof. Cejpkovi vyjádřil za všechny.
nd Po roce 1989 byl členem Rady SKIP, členem České informační společnosti, člen redakční rady časopisů I'94 a Národní knihovna.
|
| Medaile a ocenění |
Medaile Z. V. Tobolky (2000) |
|
Cena českých knihovníků (2001) |
| Další info |
 Wikipedie (Jiří Cejpek) |
|
SKIP (Jiří Cejpek) |
|
Knihovnictví jako profese: Prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc.- život a dílo (Ikaros, 2013, . 6) |
|
Ohlédnutí za prof. PhDr. Jiřím Cejpkem, CSc. (Knihovna, 2005, č. 2) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
