| Záhlaví |
Hanke z Hankenštejna, Jan Alois, 1751-1806 |
| Církevní jméno |
Jan, 1751-1806 |
|
Jan, 1751-1806 |
|
<<z >>Kohútovic, Jan, 1751-1806 |
| Odkaz. forma |
<<z >>Hankenštejna, Jan Alois Hanke, 1751-1806 |
|
<<z >>Kohútových Kamenů, Jan, 1751-1806 |
|
Hanke z Hakensteina, Jan Alois, 1751-1806 |
|
Hanke z Hakensteina, Johann Alois, 1751-1806 |
|
Hanke, Jan Alois, 1751-1806 |
|
Hankl, Jan Alois, 1751-1806 |
|
Hekansohn, Hans Ludwig, 1751-1806 |
|
Hanke z Hankenštejna, Jan Nepomuk Alois, 1751-1806 |
| Narození |
26. května 1751, Holešov (okr. Kroměříž) |
| Úmrtí |
26. března 1806, Prostějov (okr. Prostějov) |
| Místo působení |
Olomouc (okr. Olomouc) - Univerzitní knihovna v Olomouci (nyní Vědecká knihovna v Olomouci) (1777-1790) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 26.5.1751 v Holešově, zemřel 26.3.1806 v Prostějově. Knihovník, slavista, vlastenecké spisy. |
| Źivotopis |
Narodil se v Holešově na Moravě, kde tehdy jeho otec Kašpar Hanke byl panským sládkem. Doma se mluvilo česky. V 7 letech se
přistěhoval ke strýci Ondřejovi, u něhož se začal seznamovat s literaturou v jeho knihovně. V r. 1760 studoval jeden rok na
piaristickém gymnáziu v Kroměříži a poté absolvoval gymnázium a univerzitu v Olomouci. Studia dokončil v Olomouci v r. 1768.
Kvůli praktickému vzdělání odešel ke strýci Davidovi, který byl hospodářským správcem u knížete Lichnovského v Odrách. Zde
mu bylo povoleno používat bohatou knížecí knihovnu.Z popudu svého příznivce, profesora vídeňské univerzity J. Sonnenfelse
studoval v letech 1773 - 1777 práva, historii a jazykovědu na univerzitě ve Vídni. Na univerzitě poznal profesora dějepisu
Matěje Hesse. S ním v roce 1774 uspořádal celou univerzitní knihovnu. Stal se hospodářským úředníkem na různých panstvích
na Moravě. Dekretem ze 4.10.1777 byl jmenován kustodem olomoucké univerzitní knihovny. Koncem května 1778 získal titul aktuára
u c.k. studijní komise. Jeho úkolem bylo uspořádat jezuitskou knihovnu po zrušení řádu, v letech 1782-1787 k tomu přibyly
fondy rušených klášterů kontemplativních řádů po celé Moravě, které připadly olomoucké knihovně. Na tuto práci měl jen několik
studentů, kteří mu pomáhali. Třídil fondy 34 knihoven na místě, a to na rukopisy, pozoruhodné tisky, potřebné tisky a ostatní.
Postupoval při tom podle rámcové písemné instrukce moravského gubernia z 8. října 1782.
|
|
Vyloučil i některá cenná díla, která nepovažoval za cenná a užitečná z hlediska osvícenských snah a reforem. Vyřazená literatura
byla vydražena nebo prodána. Během této náročné práce se vyrovnal s další událostí – r. 1778 byla univerzita a spolu s ní
i knihovna převedena do Brna. Do Olomouce, kde bylo povoleno lyceum, se knihovna vrátila v r. 1785. Byla umístěna v budově
zrušeného kostela a kláštera sv. Kláry. Po jejím přestěhování vymohl na studijní komisi 1800 zl. na úpravu knihovních místností,
protože byly nad kostelní kryptou, v níž spočívalo 12 mrtvol v rozkladu. Hanke již ve vyšší funkci bibliotekáře (povýšen dvorským
dekretem z 28.6.1785) knihovnu dále budoval, dal podnět k založení lístkového jmenného katalogu a svazkového systematického
katalogu. J. Dobrovský, který v Lycejní knihovně pracoval, uvádí v korespondenci, že knihovna měla v r. 1788 katalog, v němž
byly údaje o 600 českých dílech. Převážná část fondů byla v latině. Stav katalogu ale Dobrovský kritizoval. V r. 1788 podal
Hanke guberniu návrh, aby moravští tiskaři povinně posílali olomoucké knihovně po jednom výtisku všech vytištěných děl. Koncem
roku 1790 byl čtyřicetiletý Hanke, tento „duch osobitý, silná individualita a svérázný myslitel“, který se nechtěl podřídit
žádné autoritě a vedl časté rozepře, předčasně penzionován a r. 1791 z knihovny odešel. Patrně koncem roku 1805 se přestěhoval
do Prostějova, kde musel tlumočit pro francouzské vojsko, což způsobilo, že byl stíhán pro velezradu. Zemřel následkem vysoké
horečky 26. března 1806. Své odborné práce psal převážně německy a latinsky, výjimečně česky.
|
|
Uměl i francouzsky, italsky a všechny slovanské jazyky, zejména rusky, takže si mohl dopisovat s mnoha učenými společnostmi.
Do české kultury se nejvíce zapsal spiskem Empfehlung der böhmischen Sprache und Litteratur (1783). Jeho Doporučení je jednou
z osvícenských obran českého jazyka, literatury a národa. Hanke byl stoupencem francouzských encyklopedistů, za motto své
knihy zvolil citát z Voltaira. Dodnes v rukopise zůstaly jeho dvoudílné Geschichte der Olmützer Universität. Za svou literární
činnost byl v r. 1796 povýšen do šlechtického stavu. (Portrét v Chrám věd a múz, s. 55 jako repro z knihy Francouzové a Morava
v době Velké francouzské revoluce a koaličních válek. Brno, 1965, s. 78.) Další zdroje informací: Nešpor, Václav: Josef Dobrovský
a olomoucká universitní knihovna. In: Knihovna: Vědecko-teoretický sborník 1962, Sv. 3. Praha: SPN, 1962. s. 6-7. HLADNÁ,
Helena a Otto František BABLER. Universitní knihovna v Olomouci: průvodce pro čtenáře. Olomouc: Univ. knih., 1955. s. 48.
Peluněk, Lukáš F.: Olomoucký osvícenec Jan Alois Hanke z Hankenštejna (1751-1806) aneb Syn panského sládka šlechticem: k 450.
výročí vzniku Vědecké knihovny v Olomouci. In: Vlastivědný věstník moravský Brno : Muzejní a vlastivědná společnost v Brně,
Roč. 68, č. 3 (2016), s. 216-230. Dějiny Olomouce. 1. svazek. 1. vyd. Olomouc: Statutární město Olomouc, 2009. s. 503. Lidová
kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské
etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta. 2007, s. 65. LAURENČÍK, Jiří. Paměti o věcech
náboženských. II. svazek, Ostatní díla prof. P. Františka Koželuhy a jeho životopis. Prostějov: Jiří Laurenčík, 2004, s. 25-57
|
| Další info |
 Wikipedie (Jan Alois Hanke) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
