Záhlaví |
Petrmichl, Jan, 1921-1964 |
Narození |
23. července 1921, Klatovy (okr. Klatovy) |
Úmrtí |
29. února 1964, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Zemská a universitní knihovna (nyní Národní knihovna ČR) (1943-1958) |
|
|
Biografická pozn. |
Narozen 23.6.1921 v Klatovech, zemřel 29.2.1964 v Praze. PhDr., CSc., pracovník Ústavu pro českou literaturu Československé
akademie věd v Praze. Literární historik a pedagog, práce v oboru, překladatel z ruštiny, editor českých autorů.
|
Źivotopis |
Narodil se 23. června 1921 jako syn klatovského dělníka. V červnu 1940 maturoval na reálném gymnáziu ve svém rodišti. Po maturitě
pracoval pro městskou knihovnu, která byla v té době umístěna v městském muzeu, i pro muzejní knihovnu. Zaměstnanci muzea
mu poradili, aby vystudoval knihovnickou školu v Praze. Byla to jediná škola, kde se dalo pokračovat ve studiu po uzavření
českých vysokých škol. Absolvoval ročník 1941/42 a v červenci 1942 složil státní knihovnickou zkoušku. V dubna 1943 nastoupil
jako pomocná síla do Zemské a univerzitní knihovny v Praze, po několika měsících byl však odveden ke službě u protiletecké
ochrany a do knihovny se vrátil v roce 1944. Zpočátku pracoval v přírůstkovém oddělení. Po osvobození Československa ustavil
s Josefem Zikou stranickou organizaci v Univerzitní knihovně a spojil ji se stranickou organizací v pražské městské knihovně,
kterou založil Jaroslav Frey. V říjnu 1945 byl povýšen do hodnosti aktuárského adjunkta. Od školního roku 1946/47 studoval
obor slovanská literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Akademický titul PhDr. získal v červnu 1950 za práci
První světová imperialistická válka a boj o socialistickou republiku v dílech českých prozaiků Čapek-Dolanský. Přispěl k formování
československého knihovnictví. Spolu s dalšími autory vydal publikaci Knihovny v Československu (1947). Psal pravidelně do
časopisu Knihovna. Pracoval ve výboru Svazu českých knihovníků. V roce 1947 byl zvolen referentem knihovnictví slovanských
zemí Svazu českých knihovníků.
|
|
Koncem roku 1948 byl pověřen vedením tehdy samostatné Národní knihovny a v říjnu 1950 byl pověřen odborným vedením i Knihovny
Národního muzea ve spolupráci s dr. J. Václavkovou. Ve funkci ředitele Národní knihovny setrval do roku 1955. Zasloužil se
o kvalitu Bibliografického katalogu (BK), zavedl zásadu předmětové katalogizace, knižní anotace, kumulativní rejstříky. Zavedl
také další řadu BK – bibliografii časopiseckých článků, zvláštní sešity BK. Založil Edici Národní knihovny. Od poloviny března
1954 až do konce června 1958 byl ředitelem Univerzitní knihovny v Praze. Reorganizoval zde doplňování a zpracování literatury,
služby čtenářům se staly pohotovější. Pozvedl teoretickou a ediční činnost knihovny. Podporoval bibliografickou činnost např.
i založením edice doporučujících bibliografií. Od roku 1957 byl členem Ústřední knihovnické rady. V roce 1958 přešel na vědeckou
a literární dráhu a začal pracovat jako redaktor deníku Rudé právo. Vedení knihovny předal V. Závadovi, se kterým ho spojovalo
literární i osobní přátelství. V roce 1962 se stal zástupcem ředitele Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Současně byl vedoucím
redaktorem časopisu Česká literatura. Knihovnictví se nadále věnoval v přednáškové činnosti. Jeho publikace Patnáct let české
literatury (1961) je jedním z prvních pokusů o zhodnocení české poválečné literatury. Myšlenkově bohatá je monografie Vilém
Závada, básník českého charakteru (1963). K 15. výročí jeho úmrtí vyšel výbor z jeho literárně teoretického a kritického odkazu
Literatura mého srdce (1979). Jan Petrmichl byl rovněž překladatelem děl z ruštiny.
|
|
Nebyl jen velkým znalcem literatury a umění, ale dobrým plavcem, lyžařem a fotbalistou. Za tým univerzitní knihovny hrával
kopanou. Rád si sedal s přáteli ke sklenici vína. Zemřel náhle 29. února 1964.
|
Další info |
Slovník české literatury po roce 1945 (Jan Petrmichl) |
|
Ústav pro českou literaturu AV ČR (Historie ústavu) |
|
|
|
Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |