| Záhlaví |
Franke, Emil, 1880-1939 |
| Narození |
3. dubna 1880, Velké Březno (okr. Ústí nad Labem) |
| Úmrtí |
1. prosince 1939, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - c. k. Veřejná a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1903-asi1918) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 3. 4. 1880 ve Velkém Březně, zemřel 1. 12. 1939 v Praze. PhDr., národně socialistický politik, filozofické a filologické
spisy, překlad z italštiny.
|
| Źivotopis |
Indolog, knihovník a politik. Publicisticky zasahoval i do jiných oblastí, např. sociálních a ekonomických věd. Absolvent
Karlovy univerzity, žák profesora Josefa Zubatého. V mládí se zabýval systémem staroindické filozofie nazývaným védanta a
vydal několik studií, jež se k tomuto tématu vztahují. Některé jeho práce spadají také do oblasti srovnávací jazykovědy a
estetiky (přeložil stěžejní dvousvazkové dílo italského novohegeliánského filozofa Benedetta Croceho Aestetika). Od října
1903 působil v pražské Veřejné a univerzitní knihovně (od roku 1995 Národní knihovna České republiky). Prošel nejrůznějšími
funkcemi od volontéra v r. 1903, přes 5. praktikanta v r. 1905, 3. praktikanta v r. 1907 a 1. praktikanta v r. 1909 a 6. amanuense
v r. 1910. V r. 1911 se stal bibliotekářem II. třídy, v r. 1912 bibliotekářem II. třídy ad personam. V r. 1915 byl odveden,
v r. 1918 se stal poslancem. Vrchním knihovníkem se stal v roce 1923. V roce 1931 se stal vrchním radou, avšak od roku 1923
byl jako poslanec trvale na dovolené. Jako indolog se sblížil s Jaromírem Boreckým, také původním zaměřením orientalistou,
v letech 1919-1930 ředitelem knihovny. Oba usilovali o to, aby knihovna poskytovala badatelskou základnu orientalistice i
jiným oborům, a to zejména nákupem literatury a starých rukopisů. Vedle vědecké a knihovnické práce se Franke také angažoval
ve straně národně socialistické a již v období před první světovou válkou v ní zaujímal stále významnější postavení.
|
|
V roce 1918 se stal členem Národního výboru, který připravil a provedl převrat 28. října 1918. V letech 1918 – 1938 byl poslancem
Národního shromáždění, místopředsedou Čs. strany národně socialistické a několikanásobným ministrem. V letech 1936 – 1938
byl ministrem školství a národní osvěty. Jeho znalostí práce v knihovně využívali oba meziváleční ředitelé knihovny – Borecký
i Emler. Emil Franke představuje jeden z mála případů ve světovém měřítku, kdy se knihovník stal ministrem a tři roky působil
dokonce v resortu odpovědném za rozvoj knihovnictví.
|
| Další info |
 Wikipedie (Emil Franke) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
