NK CR   SCK - Slovník českých knihovníků
Podrobnější informace naleznete přímo v online katalogu / For more information enter the online catalogue
Záhlaví Drtina, Jaroslav, 1908-1967
Narození 16. srpna 1908, Plzeň (okr. Plzeň-město)
Úmrtí 9. srpna 1967, Praha (okr. Hlavní město Praha)
Místo působení Praha (okr. Hlavní město Praha) - Národní a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1936-1945)
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Ministerstvo školství a osvěty (1945-1951)
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Lektorát knihovnictví FF UK ((nyní Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK) (1951-1967)

Biografická pozn. Narozen 16. 8. 1908 v Plzni, zemřel 9. 8. 1967 v Praze. PhDr., CSc., docent knihovnictví, literatura z oboru.
Źivotopis Narodil se 16. srpna 1908 v Plzni, kde byl jeho otec právník v tu dobu koncipistou obchodní a živnostenské komory. Po maturitě v r. 1927 na českém reálném gymnáziu začal na otcovu radu studovat práva na UK, po dvou letech přestoupil (1929) na filozofickou fakultu, zapsal si přednášky ze sociologie a filozofie. K rigorózu se přihlásil r. 1934, obhájil a promoval až r. 1936, mezitím vykonal prezenční vojenskou službu. V listopadu 1936 nastoupil jako bezplatný volontér do pražské Univerzitní knihovny, v rámci akce pro podporu nezaměstnané inteligence dostával plat 500 korun od března 1937. V letech 1936 až 1938 absolvoval knihovnické kurzy u Z. V. Tobolky, v červnu 1937 složil nižší a v červnu 1938 vyšší knihovnické zkoušky. V roce 1942 získal hodnost smluvního úředníka a v roce 1944 komisaře. V knihovně se věnoval zejména bibliografické práci. Působil jako referent zpravodajského odd. (tzv. zpravodajny), které pomáhal zakládat, a v letech 1938-1944 zpracovával věcný rejstřík ročenky Bibliografického katalogu. Jeho drobná publikace Česká bibliografie (1944) byla u nás první věnovaná historii bibliografie. Bibliografii přednášel řadu let na odborných knihovnických školách a kursech. Ještě před osvobozením odevzdal F. Halasovi koncepci českého knihovnictví, na které se podílel s J. Zikou a Z. Vavříkem. Šlo mu o jednotnou soustavu vědeckých a lidových knihoven. Navrhoval dvouletou vysokoškolskou přípravu profesionálních knihovníků a odbornou inspekci knihoven. V červnu 1945 odešel na Ministerstvo školství a osvěty. Stal se referentem a později vedoucím odd. vědeckých knihoven, resp. vedoucím knihovního odd. B I/1 na Ministerstvu školství.
Usiloval, aby vědecké knihovny byly založeny všude tam, kde vznikly nové vysoké školy. V knihovnické problematice se angažoval i na půdě Svazu českých knihovníků, byl zvolen do jeho výboru. V květnu 1947 se zúčastnil za Československo Kongresu IFLA v Oslo. Přednášel základní knihovnické discipliny na obnovené Státní knihovnické škole a v kurzech filozofické fakulty UK. Organizoval a aktivně se účastnil vypracování obou prozatímních katalogizačních pravidel - Prozatímní pravidla abecedního jmenného seznamu (1950) a Prozatímní pravidla předmětového seznamu (1952). Od začátku knihovnické činnosti se zabýval otázkou knihovnické kvalifikace. Nesl hlavní díl na přípravě nové vysokoškolské formy knihovnického studia – lektorátu knihovnictví, který byl zřízen výnosem Ministerstva školství a osvěty v r. 1950. V tomto roce se mu podařilo převést obor knihovnictví z Pedagogické fakulty UK na Filozofickou fakultu UK. V roce 1951 byl uvolněn z Ministerstva školství, vědy a umění a převeden mezi pedagogy na FF UK. Brzy přešel na lektorát, stal se jeho vedoucím a hlavním odborným učitelem. Z lektorátu s dvouletým studiem postupně vybudoval katedru s plným čtyř- a později pětiletým jednooborovým vysokoškolským knihovnickým studiem. V říjnu 1952 byl jmenován vedoucím katedry knihovnictví, která se stala součástí Filologické fakulty UK po rozdělení Filozofické fakulty na dvě. Měl zde možnost se podstatně více věnovat vědecké práci a tak vznikaly práce z oblasti předmětového a systematického katalogu, z větší části spojené s učebním procesem. Jsou to Věcná katalogizace. Díl 1. Katalog systematický (1953), Systematická katalogizace. Sylabus (1957) a Předmětový katalog (1957). Další část jeho publikační činnosti je věnována bibliografii.
Ve školách byly rozmnožovány jeho texty o bibliografii, vyšla Chrestomatie k základům bibliografie(1954), Základy bibliografie. Sylabus (1957). Zasloužil se o kolektivní práci Základy bibliografie (1965), která vznikla z potřeb kateder knihovnictví, byl jejím nejvýznamnějším autorem. Zvláštní pozornost věnoval metodice výuky bibliografie. Za základní podmínku považoval, aby se výuka konala tam, kde jsou soustředěny bibliografické prameny. Zadával pak vyhledávání v bibliografiích a další konkrétní praktické úkoly. Studenty bibliografie vychovával k přesnosti a kázni. Byl učitelem denního, dálkového a postgraduálního studia, vychoval několik knihovnických generací. V r. 1958 byla z jeho podnětu v Praze uspořádána 1. mezinárodní konference o vysokoškolském knihovnickém vzdělání, která měla mimořádný dosah. Od té doby se datují styky knihovnických kateder. Do domácího i zahraničního odborného tisku psal o úloze knihoven, o povinných výtiscích, o otázkách katalogizace, bibliografie a knihovnictví jako oboru na vysoké škole. Řadě svých studií a článků přisuzoval populárněvědecký charakter, např. spisu Knížka pro čtenáře (spolu s J. Zikou, 1946), stejně jako práci Knihovna jako instituce socialistická (1961), v níž knihovníkům i čtenářům vysvětluje podstatu knihovnické práce. V letech 1945-1955 byl vedoucím redaktorem časopisu Knihovna, který od r. 1957 vycházel jako vědecko-teoretický sborník. Současně byl hlavním redaktorem časopisu ÚKR Knihovník (1956-1962) a členem širší redakční rady mezinárodního knihovnického časopisu Libri. Byl aktivním členem Ústřední knihovnické rady.nd
Medaile a ocenění čestné uznání ministra školství a kultury (1965)
Další info URLJaroslav Drtina (Bulletin SKIP, 2003, č. 3)
URLMatriční záznam o narození a křtu

LinkZobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue
 
[ Navigace - https://aleph.nkp.cz/publ/sck / 00000 / 01 / 000000146.htm ]