| Záhlaví |
Tobolka, Zdeněk Václav, 1874-1951 |
| Narození |
21. června 1874, Poděbrady (okr. Nymburk) |
| Úmrtí |
5. listopadu 1951, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - c. k. Veřejná a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1898 - 1918) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Knihovna Národního shromáždění (nyní Parlamentní knihovna) (1918 - 1939) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 21.6.1874 v Poděbradech, zemřel 5.11.1951 v Praze. PhDr., docent knihovědy, politik, historik, publikace z oboru historie,
politiky, knihovědy, editorská a redakční činnost.
|
| Źivotopis |
Narodil se 21. června 1874 v Poděbradech. V roce 1892 maturoval na českém gymnáziu v Praze v Žitné ulici. Ještě před dokončením
univerzitních studií se s veřejným knihovnictvím aktivně seznámil jako student v Cerhovicích a v podbrdském studijním spolku
Jungmann. Po skončení studia historie, filozofie a bohemistiky na FF UK (1892-1896, promoce PhDr. v prosinci 1896) působil
ve školním roce 1896/97 jako suplující učitel chrudimské obchodní akademie. Od září 1897 úředníkem C. k. Veřejné a universitní
knihovny, kde působil do r. 1918, a to na místě 2. praktikant (1898), 1. praktikant (1899), 4. amanuensem (1901), 3. amanuensem
(1902), 1. amanuensem (1907), provizorním skriptorem (1908), 4. skriptorem (1909), bibliotekářem I. třídy (1911) a bibliotekářem
I. třídy s titulem vrchní bibliotekář. V r. 1900 byl spoluzakladatelem a prvním jednatelem Masarykovy realistické strany,
v r. 1906 vstoupil do Strany národně svobodomyslné, která se na konci první světové války přejmenovala na Stranu národně demokratickou.
V l. 1911-1918 působil jako poslanec za tuto stranu ve vídeňské říšské radě a v knihovně měl dovolenou. V posledním roce první
světové války se stal místopředsedou Českého svazu. Již v listopadu 1918 napsal programovou úvahu Státní vědecké knihovnictví
Čsl. republiky. V knihovnických kruzích se neprosazoval snadno, dostával se do sporů. Podílel se na úpravě knihovnického zákona
z r. 1919.
|
|
V r. 1918 se zasadil o vznik knihovny Národního shromáždění, byl pověřen jejím vybudováním, na místě ředitele setrval až do
odchodu do penze na konci února 1939 v hodnosti odborového přednosty, které nabyl v roce 1920. Během několika let rozmnožil
převzatý fond na jedinečný, pečlivě uspořádaný a utříděný soubor zákonodárné, parlamentní a další odborné státovědní a ekonomické
literatury získané prakticky z celého světa. Jako v první knihovně v Československu začal budovat předmětový katalog. Knihovna
se stala centrem mezinárodní výměny publikací. Pod jeho vedením vzniklo vzorné knihovnické pracoviště, které v mnohém předjímalo
budoucí vývoj oboru. Propagoval nový způsob katalogizace podle německých předloh. Jeho pravidla se stala základem jednotné
katalogizace našich veřejných knihoven. Heslový katalog Parlamentní knihovny představoval normu, kterou převzala většina vědeckých
knihoven. Na MŠK působil od r. 1923 jako poradce. V r. 1923 se stal předsedou komise ustavené s cílem vydávání rozsáhlé retrospektivní
bibliografie Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce 18. stol. Nejdříve vyšel svazek 31 záznamů
českých prvotisků (1925). Po 10 letech začal Knihopis vycházet a Tobolka ho redigoval do r. 1949. V r. 1925 vyšel Tobolkou
iniciovaný výnos na zřízení Národní knihovny jako konzervačního odd. Universitní knihovny. NK převzala povinnosti zrušeného
Bibliografického ústavu a Tobolka mohl ovlivňovat práce na Bibliografickém katalogu a jeho podobu, prosadil změny v úpravě
a způsobu zpracování i v technice vydávání. Rozsáhlou publikační činnost zahájil již před 1. světovou válkou. V l. 1900-1901
vydával první samostatný český knihovnický časopis pod názvem České knihovnictví.
|
|
V r. 1903 začal vydávat v České akademii Českou bibliografii jako ukázku národní bibliografie podchycující českou knižní produkci
10 sv. vycházelo do r. 1911. V r. 1910 vydal Český slovník bibliografický, jehož prvním dílem byly České prvotisky. V r. 1920
vydával spolu s Josefem Volfem časopis Knihy a čtenáři. Později vydával nová normativní opatření, zpracovával metodické postupy
pro katalogizaci: Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného (1921), Pravidla heslového katalogu (1924),
Pravidla heslového katalogu věcného (1928, 1930). Všechny tyto příručky přebíraly z velké části pruskou instrukci, za což
byl v pozdějších letech kritizován. V r. 1925 vyšlo za Tobolkovy redakce encyklopedické dílo Československé knihovnictví,
v němž bylo knihovnictví průkopnicky chápáno jako vědní obor. Je zde shrnuta teorie i praxe vývoje a současného stavu knihovnictví
u nás i v zahraničí. Od r. 1926 redigoval Monumenta Bohemiae typographica, kde vyšlo 11 faksimilií významných děl starší české
literatury s Tobolkovým výkladem o díle, autorovi a tiskaři. V Dějinách československého knihtisku v době nejstarší (1930)
zkoumal a roztřídil písmo českých prvotisků podle typologických znaků. V tomtéž roce vydal Pravidla popisu prvotisků. Mezitím
pokračovaly práce na Knihopisu, Tobolka se jí účastnil i po odchodu do důchodu 28. února 1939 až do písmene „o“ a dočkal se
vydání několika poválečných dílů. V r. 1949 vyšla v nakladatelství Orbis Kniha, její vznik, vývoj a rozbor, v publikaci Národní
a universitní knihovna v Praze, její vznik a vývoj (1959) je ceněný pracný rozbor fondů, popis sbírek, z nichž knihovna vznikla.
Významně se zasloužil o odborné knihovnické vzdělání.
|
|
V letech 1912 až 1918 přednášel jako honorovaný docent občanské nauky na vysoké škole technické v Praze. Od r. 1920 byl externím
ředitelem nově založené Státní knihovnické školy v Praze a 6 let zde učil. V r. 1925 se neúspěšně pokusil připojit školu k
filozofické fakultě. V r. 1927 byly při FF UK zřízeny dvou- až čtyřsemestrové kursy pro vzdělávání v knihovnictví vědeckém
a administrativním. Tobolka se v r. 1927 habilitoval jako soukromý docent knihovědy na FF UK a stal se ředitelem těchto kursů.
V té době opustil místo ředitele Státní knihovnické školy a plně se věnoval výuce na UK. Jako historik měl zájem o dějiny
knihy, písma a tisku. V r. 1905 vznikl Osvětový svaz, Tobolka se v r. 1906 stal předsedou jeho knihovnického odboru. Byl jedním
ze zakladatelů Spolku čsl. knihovníků a jejich přátel (1919), předsedou byl zvolen v r. 1925, v r. 1928 byl nucen rezignovat
kvůli nesrovnalostem v hospodaření. V r. 1930 se zasadil o vznik Československé knihovědné společnosti, jejím předsedou byl
až do r. 1948. Podílel se na pořádání mezinárodního knihovnického kongresu v Praze (1926), spoluúčastnil se založení Mezinárodní
knihovnické organizace IFLA (původně Mezinárodní knihovnický a bibliografický výbor). ČSR zastupoval v organizaci IFLA v Edinburgu
(1927) a v Římě (1929) a byl členem jejího výboru. Na mezinárodním knihovnickém poli si získal velkou vážnost. Od r. 1933
byl stálým soudním znalcem pro knihovnictví. Vedle řady edic, historických studií, knihovnických příruček, redakcí různých
sborníků a slovníků byl také hlavním redaktorem Masarykova slovníku naučného. Od roku 1921 byl členem knihovní rady Velké
Prahy, od roku 1926 mimořádným členem Královské české společnosti nauk. nd
|
| Medaile a ocenění |
Čestný občan města Kosmonos |
|
čestný člen Všeúřednické besedy v Mladé Boleslavi |
| Další info |
 Kříček Václav: Vznik Československa – 100 let. 2. část. Zdeněk Václav Tobolka (Čtenář, 2018, č.2) |
|
Wikipedie (Zdeněk V. Tobolka) |
|
Portrét z roku 1934 ve fotoarchivu ČTK |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
