| Záhlaví |
Pražák, Vilém, 1889-1976 |
| Narození |
3. března 1889, Chroustovice (okr. Chrudim) |
| Úmrtí |
27. března 1976, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Bratislava (Slovensko) - Knižnica Univerzity Komenského (1920-1939) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Národní a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1939-1947) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 3.3.1889 v Chroustovicích u Vysokého Mýta, zemřel 27.3.1976 v Praze. PhDr., CSc., docent československého národopisu,
národopisec Slovenska, bibliograf, práce v oboru.
|
| Źivotopis |
Byl bratrem dr. Alberta Pražáka, význačného pracovníka v české a slovenské literární historii, a synem zahradníka v knížecím
zámku. V letech 1901 až 1909 docházel na české reálné gymnázium ve Vysokém Mýtě a v Praze III. Po maturitní zkoušce, kterou
složil s vyznamenáním, studoval v letech 1910 až 1914 slavistiku a germanistiku na Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy
univerzity v Praze. Hned po absolutoriu nastoupil vojenskou službu v první světové válce. Po jejím skončení se dostal do Bratislavy
jako středoškolský profesor na reálném gymnáziu. Výnosem ministerstva školství z 6. října 1920 byl dočasně služebně přidělen
k nově založené knihovně Univerzity Komenského, kde mu ředitel Emler svěřil vybudování slovenského oddělení. Do tohoto oddělení
sháněl slovacika v nejširším slova smyslu – jazykovém, provenienčním i tematickém bez ohledu na místo vydání. Vedl si tak
dobře, že v knihovně byl ponechán trvale. V roce 1922 byl jmenován knihovníkem II. třídy. V květnu 1923 dosáhl doktorátu filozofie
na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1929 se stal vrchním komisařem archivní a knihovní služby
a v roce 1934 radou archivní a knihovní služby. Oddělení převzalo načas funkci slovenské národní knihovny. Pražák získával
starší slovenskou literaturu, snažil se o získávání zahraničních slovacik, zvláště z produkce amerických Slováků. Evidoval
povinné výtisky, shromažďoval knižní i časopisecký materiál a bibliograficky jej zpracovával. Z této činnosti vznikly knihovnické
publikace: Slovenské popřevratové časopisectvo (1929), Československý publikační ruch v Bratislavě v době obrozenecké (1930),
Zoznam slovenských kníh vhodných pre obecné a verejné knižnice, vydaných v rokoch 1931-1935 (1937).
|
|
Jeho nejzáslužnější prací je podíl na bibliografii Soupis československé literatury za léta 1901-1925 (1929-1933), kde sestavil
slovenské odd. (české odd. K. Nosovský). Původně zamýšlel vydávat pokračování Riznerovy Bibliografie slovenského písemnictví,
ale omezil se jen na některé doplňky a spojil se s K. Nosovským na zpracování československé knižní literatury. Při cestách
po Slovensku se prohluboval jeho zájem o slovenský národopis, soustavně jej studoval a stal se v roce 1936 prvním docentem
slovenského národopisu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Byl členem výboru Slovenského vlastivědného
muzea a Osvětového svazu v Bratislavě. Na jaře 1939 musel Slovensko opustit a v dubnu 1939 byl přijat do Národní a universitní
knihovny, kde uplatňoval své znalosti slovenské literární produkce a Slovenska vůbec. Pracoval zde do roku 1947 v hodnosti
vrchního rady archivní a knihovní služby. Brzy také působil v Národopisné společnosti československé v Praze, kam pak přešel
jako její tajemník. V jejím rámci organizoval terénní národopisné výzkumy a publikoval o nich studie. Po osvobození přednášel
od roku 1945 národopis na Filozofické fakultě UK v Praze, od roku 1955 pak externě slovenský národopis na bratislavské Filozofické
fakultě, kam byl také zván k obhajobám diplomových prací. nd
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
