| Záhlaví |
Hamanová, Pavlína, 1894-1978 |
| Odkaz. forma |
Hamannová, Pavlína, 1894-1978 |
| Narození |
10. března 1894, Týniště nad Orlicí (okr. Rychnov nad Kněžnou) |
| Úmrtí |
18. června 1978, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Veřejná a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1921-1951) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozena 10. 3. 1894 v Týništi n. Orlicí, zemřela 18. 6. 1978 v Praze. PhDr., knihovnice, zaměřená na historické ilustrace
a knižní vazby.
|
| Źivotopis |
Narodila se jako Pavlína Hamannová v Týništi nad Orlicí, kde byl její otec lesním správcem, 10. března 1894. V červenci 1914
složila maturitu s vyznamenáním na dívčím gymnáziu v Praze XII. Od zimního semestru 1914/15 studovala na Filozofické fakultě
české Karlo-Ferdinandovy univerzity češtinu, francouzštinu a španělštinu. Napsala disertaci Slovník slezských slov a v červenci
1920 byla promována doktorkou filozofie. Od září 1920 do dubna 1921 působila jako zatímní profesorka soukromého dívčího reálného
gymnázia na Královských Vinohradech. Ještě v dubnu 1921 vstoupila do služeb pražské Veřejné a universitní knihovny jako praktikant,
o rok později byla jmenována asistentkou. V roce 1926 byla jmenována komisařkou archivní a knihovní služby, v roce 1934 vrchní
komisařkou archivní a knihovní služby. Za 2. světové války byla radovou archivní a knihovní služby v Zemské a universitní
knihovně v Praze. Jejím hlavním působištěm se stalo oddělení vazby. Z toho důvodu byla pověřena výukou předmětu Vazba, konzervace
a restaurace tisků a rukopisů na státní knihovnické škole od roku 1945, zároveň byla zkušebním komisařem. Vedle toho budovala
řadu let oddělení bibliofilií, včetně speciálních katalogů. V posledních letech své aktivní činnosti se věnovala popisu starých
tisků. Odtud odešla také koncem roku 1951 do invalidního důchodu. Její zájem o knihu nebyl pouze bibliofilský. V připravovaném,
bohužel nikdy nevydaném, díle věnovala pozornost české i světové knižní ilustraci, především 17. a 18. století. Dalším zájmem
byla ikonografie domácích světců českého baroka (dílo dané do tisku, které také nikdy nevyšlo).
|
|
Středem jejího zájmu byly především Mansfeldské vazby a těsně před smrtí pak vazba Remešského evangeliáře – korunovačního
kodexu francouzských králů, jehož část bývala přisuzována sázavskému opatu Prokopovi, k níž jako první u nás získala podrobnou
dokumentaci. Mezi významné vydané tituly patří - Náš barok v knižní ilustraci (1938), Francouzská ilustrovaná kniha XV. –
XIX. století (1947), Z portrétu české barokní ilustrace (1942), Rubensovy ilustrace v pražských knihovnách (1952). Teprve
v důchodu našla čas na práci na své ojedinělé a v mnoha směrech nepřekonané monografii Z dějin knižní vazby (1959). Dále je
autorkou desítky článků i drobných nálezových zpráv, publikovaných v odborném i regionálním tisku doma i v zahraničí, například
ve sborníku Historická knižní vazba, z cizích pak například časopis Antikvariat anebo Gutenberg Jahrbuch (1967). Poslední
tištěnou prací je příspěvek ve Vlastivědném věstníku moravském věnovaný knihovně brněnského lékaře a cestovatele J. K. Praetoria
z Perlenberka. V letech 1927 až 1928 byla pokladníkem Spolku československých knihovníků a jejich přátel. Byla aktivní členkou
Spolku českých bibliofilů. Důležitá byla například její spoluúčast na přípravě výstavy Knižní vazba sedmi století, pořádané
Památníkem národního písemnictví v roce 1966, a výstavního katalogu. Mezi její zájmy patřilo studium bibliofilie, knižní vazby,
ikonografie a sledování speciální literatury. Zemřela 18. června 1978 v Praze, poslední rozloučení s ní proběhlo 23. června
1978 v nové obřadní síni na Olšanech.
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
