Záhlaví |
Sajíc, Jan, 1894-1951 |
Narození |
31. prosince 1894, Veselí nad Lužnicí (okr. Tábor) |
Úmrtí |
9. listopadu 1951, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Veřejná a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1921-1951) |
|
|
Biografická pozn. |
Narozen 31. 12. 1894 ve Veselí nad Lužnicí, zemřel 9. 11. 1951 v Praze. PhDr., knihovník, divadelní a literární kritik, publikace
o Klementinu, překlady z němčiny, polštiny a francouzštiny.
|
Źivotopis |
Narodil se 31. prosince 1894 ve Veselí nad Lužnicí, kde otec pracoval na poště. Po maturitě, kterou složil s vyznamenáním
na žižkovském gymnáziu studoval, od roku 1913 na Karlově univerzitě slavistiku a srovnávací dějiny literatur. Absolvoval i
pět semestrů teologie, roku 1920 získal doktorát. Ještě během studií se věnoval překladům z němčiny, polštiny a francouzštiny
(Eliza Orzeszkowa: Světlo v sutinách Marie Rodziewiczówna: Vřes Georges Ohnet: Hvězda Alexandr Dumas ml.: Ilka) a vlastní
básnické tvorbě, již publikoval časopisecky. Do Národní a univerzitní knihovny nastoupil 23. dubna 1921, nejprve pracoval
jako praktikant, po roce byl jmenován asistentem a od r. 1926 komisařem archivní a knihovní služby. Díky své důkladnosti,
přesnosti a odpovědnosti se stal roku 1935 vrchním komisařem. V březnu 1941 byl přeložen do ministerstva školství a národní
osvěty. Po osvobození Československa byl jmenován radou a vrchním radou archivní a knihovní služby se zpětnou platností. Od
května 1945 neoficiálně zastupoval ředitele NUK. Dějinami Klementina a jeho knihoven se zabýval v publikaci Pokladnice věků
z roku 1948. Pro potřeby čtenářů založil katalogy portrétů a vyobrazení významných domácích i cizích míst a zpracoval na 12
000 kartotéčních lístků. Jeho jméno se dostalo do slangu užívaného pracovníky knihovny. Přípisovému lístku říkali saječina
či saječinka. Vedle práce pro knihovnu se Sajíc věnoval také divadlu. Byl divadelním referentem Lidových listů, kam přispíval
v letech 1923 až 1944, a v roce 1945 Lidové Demokracie. Užíval šifry Sjc, sjc. Ve své úpravě vydal několik starších divadelních
her. Jako ochotník působil v divadle na Strahově a přispíval i svou činností divadelně výchovnou a poradensky režijní.
|
|
Byl uznávaným divadelním kritikem a filmovým lektorem. Byl jednatelem Dramatického svazu v Praze, režisérem ochotnického Kruhu
Jablonský v Praze IV. V roce 1949 utrpěl infarkt myokardu, v červnu 1950 se vrátil do zaměstnání. Zemřel 9. listopadu 1951.
|
|
|
|
Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|