NK CR   SCK - Slovník českých knihovníků
Podrobnější informace naleznete přímo v online katalogu / For more information enter the online catalogue
Záhlaví Štech, Václav, 1859-1947
Církevní jméno Aladin, 1859-1947
Dr. Hrachovina, 1859-1947
Homér český, 1859-1947
Ježík Špička, 1859-1947
Nemo, 1859-1947
Onyx, 1859-1947
Onyx-Sarafán, 1859-1947
Sanherib, 1859-1947
Sarafán, 1859-1947
Sisi, 1859-1947
Verus Přímý, 1859-1947
Aladin, Ladislav, 1859-1947
Entočka, T., 1859-1947
Szlanyina, István, 1859-1947
Narození 29. dubna 1859, Kladno (okr. Kladno)
Úmrtí 23. února 1947, Praha (okr. Hlavní město Praha)
Místo působení Praha (okr. Hlavní město Praha)

Biografická pozn. Narozen 29. 4. 1859 v Kladně, zemřel 23. 2. 1947 v Praze. Učitel, ředitel divadla, humoristický spisovatel, romanopisec, dramatik, autor literárních a divadelních pamětí.
Źivotopis Po smrti otce se přestěhoval s matkou do Slaného. Studoval zde na piaristickém gymnasiu, pro neshody s vyučujícím dokončil studium v Praze v akademickém gymnáziu. Po kvintě šel na učitelský ústav, který absolvoval 1879. Poté vystudoval učitelský ústav. Jako učitel se nejprve vrátil do Slaného. Při návštěvě Vídně studoval zařízení vídeňských Leihbibliotheken. R. 1894 se dostal do Prahy jako učitel a od 1900 jako správce školy v Žižkově.Stal se nepřehlédnutelnou osobou na poli kulturním. Založil Muzejní a literární spolek Palacký, který vydal roku 1893 ročenku Slánský obzor. Působil jako novinář a redaktor v tamních novinách. Psal články, povídky a fejetony a vedl také místní ochotnický spolek, pro který začal psát hry. Byl činný i v Sokolském spolku. Zabýval se lidově pedagogickou činností, osvětou, pořádal výstavy, psal odborné knihy. Václav Štech se podílel na vzniku slánského vlastivědného muzea i slánského divadla. Uvedením aktovky „Maloměstská tradice“ se mu otevřel přístup do Prahy, roku 1894 se tam odstěhoval a působil tam jako ředitel školy na Žižkově. Dříve než ze Slaného odešel, podnikl iniciativu na zřízení místní knihovny. Navrhl ji zřídit na počest Jana Nerudy. Byl na ni poskytnut finanční výtěžek z Nerudova večeru, kde o Nerudovi přednášel právě Štech. V roce 1894 napsal úvahu „Veřejná knihovna ve Slaném“, kde jsou shrnuty jeho postoje a myšlenky týkající se knihovnictví. Pro slánskou knihovnu zformuloval organizační základy a pravidla. Knihovna byla slavnostně otevřena 17. října 1897 při tamním Musejním spolku. Později se otevřela i čítárna. Když r. 1897 Vácslav Vlček založil knihovnu vinohradskou, Štech způsobil, že se stal knihovníkem Matěj Anastasia Šimeček.
Roku 1898 Štech uveřejnil stať „O veřejných knihovnách“ ve Zlaté Praze, v roce 1899 vyšla i v Sokolské Matici. Vystoupil v ní proti spolkovým knihovnám a poprvé zde zazněl názor, že by mělo být obcím zákonem uloženo zřizování a udržování knihoven. Štech se dále přičinil o zřízení knihovny na Žižkově r. 1902. Ke knihovnické otázce se vrátil ještě v r. 1903 ve stati „Žádáme o zemský zákon!“ v časopise Máj. Navrhoval věnovat za každých 100 obyvatel částku 5 korun na knihovnu, obecní čtyřčlennou komisi pro nákup knih, okresní dozor od osoby ustanovené okresním výborem a zemský dozor od úředníků stanovených zemským výborem. Tímto článkem se uzavřelo jeho působení na knihovnickém poli a dále se angažoval v jiných sférách. R. 1905 odešel předčasně do penze. Usiloval o postavení druhého českého divadla v Praze. V roce 1907 se otevřelo Městské divadlo na Královských Vinohradech. V roce 1908 se stal jeho tajemníkem a pak druhým ředitelem, v roce 1914–1918 ředitelem divadla Uránie, v letech 1919–1925 vedl Národní divadlo v Brně. Po návratu do Prahy (1925) byl viceprezidentem správní rady pojišťovny Slavia. V roce 1936 věnoval své literární dílo slánské knihovně. Roku 1944 ho knihovna jmenovala čestným čtenářem. Zemřel roku 1947 v Praze, pochován je v rodinném hrobě ve Slaném. Napsal mnoho knih, her, povídek, kritik, esejí a fejetonů. Přispíval do časopisů Svornost, Svobodný občan, Květy, Zlatá Praha, Národní listy.
Ve své divadelní tvorbě i ve svých povídkách hraje hlavní roli maloměstského prostředí. Svoji divadelní dráhu popsal v knize „Divadelní mžitky“. Jeho paměti jsou sepsány v knihách „Přes ostnaté dráty (Paměti českého tvrdohlavce)“ a „Džungle literární a divadelní“. Ze své odborné práce učitele čerpal pro napsání řady školních výchovných vzdělávacích příruček: „Mladý živnostník“ „Mladý obchodník“. Další literární činnost: Národní katechismus Kovové ruce Vinohradský případ Do komína černou Maloměstský pepř Hloží Strniska Humoresky Pražské klevety Humoristův zápisník Koleje U tří bláznů Štěstí Zlatého hroznu Hřích paní Hýrové Řetěz Les krásných žen Pražský chorál Pobřeží lásky Sladké vody Zálety a pletky Divadelní paběrky Džungle literární a divadelní aj. Divadelní hry: Pan knihkupec, David a Goliáš aneb Pepička to zařídí Třetí zvonění Deskový statek Habada a Jordán Žena Zlatý déšť Maloměstské tradice Ohnivá země aj. Stal se předním členem skupiny Máj a soustředil se na zlepšení životních podmínek spisovatelů, zabýval se ochranou autorských práv a smluv. Knihovna Václava Štecha ve Slaném sídlí v budově Vlastivědného muzea ve Slaném, dřívějším sídle piaristického gymnázia (dnes je zde stálá expozice Pracovna Václava Štecha obsahující nábytek, fotografie a umělecké předměty spojené s osobnostmi V. Štecha a jeho syna V.V. Štecha.). Při stém výročí knihovny byl její název doplněn jménem jejího zakladatele Václava Štecha.
Další info URLWikipedie (Václav Štech)
URLNárodní divadlo (Václav Štech)
URLZáznam v matrice narozených

LinkZobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue
 
[ Navigace - https://aleph.nkp.cz/publ/sck / 00000 / 08 / 000000813.htm ]