| Záhlaví |
Marek, Antonín, 1785-1877 |
| Církevní jméno |
Izborský, Bolemír, 1785-1877 |
| Odkaz. forma |
Marek, Antonín B., 1785-1877 |
| Narození |
5. září 1785, Turnov (okr. Semily) |
| Úmrtí |
15. února 1877, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Libuň (okr. Jičín) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 5. 9. 1785 v Turnově, zemřel 15. 2. 1877 v Praze. Katolický kněz, básník, lexikograf, zakladatel české filozofické
terminologie, filozofické spisy, překlady z němčiny.
|
| Źivotopis |
Vystudoval teologii v Litoměřicích a 30. 8. 1808 byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan působil v Rožďalovicích (1808–09) a Libuni
(1809–13), jako administrátor v Tatobitech (1813–15) a Hrubé Skále. V roce 1820 byl presentován od Františka hraběte z Waldštejna
jako farář do Týna u Rovenska pod Troskami a 12. 9. 1823 Janem rytířem z Aehrentalu zpět do Libuně, kde spravoval bohatou
farnost. Roku 1828 byl jmenován děkanem, 1844 biskupským vikářem a konzistorním radou. Poslední čtyři měsíce života strávil
v Praze. Markův nekrolog v Národních listech (18. 2. 1877) napsal Jan Neruda. Je pochován na Vyšehradě. Antonín Marek patří
k předním postavám českého národního obrození. Na Markovu vlasteneckou činnost měl největší vliv jeho litoměřický učitel češtiny
a pozdější přítel Josef Jungmann. Jako školní dozorce na Turnovsku (1844–58) prosazoval pokrokovější vyučovací metody a vyšší
vzdělanost učitelů. Kladl důraz především na užívání pomůcek při výuce, snažil se zavádět na školách latinku místo kurentu.
Významně se také zasloužil o založení druhé nejstarší venkovské veřejné knihovny v Čechách v Turnově a rozšířil i knihovnu
na libuňské faře. Marek byl též velkým mecenášem vědy a umění. Patřil k zakladatelům Palackého České matice (1831), kde vytvořil
tzv. Jungmannův fond vkladem 1 000 zlatých. Podporoval Uměleckou Besedu a přispíval i Boženě Němcové. Své buditelství opíral
o myšlenku slovanské vzájemnosti a o víru v lepší budoucnost sjednoceného Slovanstva.
|
|
Literárně činný byl nejhorlivěji v letech svého kaplanování a administrování. Z literární činnosti vynikají nejvíce jeho pokusy
básnické a spisy filozofické. Svou první báseň Má vlast otiskl již jako seminarista roku 1807 v Nejedlého Hlasateli českém,
další v Puchmajerově almanachu Nové Básně, Jungmannově Slovesnosti aj. Nejvíce proslul oběma Posláními Jungmannovi z let 1814
a 1820. Překládal z Ovidia, Schillera, Shakespeara. V 30. a 40. letech věnoval pozornost poučné a zábavné próze a uveřejňoval
příspěvky vyjadřující jeho slovanské smýšlení. Pro další rozvoj české literatury bylo důležité Markovo rozšíření slovní zásoby
českého jazyka. Vytvořil řadu nových slov a u jiných společně s Josefem Jungmannem upravili jejich písemnou formu. Vrcholem
jeho jazykovědného díla je Logika neboli Umnice (1820, přepracováno 1844). Zde vytvořil kompletní české filozofické vědecké
názvosloví, např. věda, předmět, obsah, rozsah, druh, názor, domněnka. Mladší básníci, Kollár, Čelakovský ad., nová slova
hojně přejímali a pomáhali je tak uvádět v obecné užívání. V úvaze V jakém jazyku v Čechách psáti náleží (1820) žádal, aby
se česky psala literatura nejen krásná, ale i vzdělávací a vědecká. Významně se také podílel na přípravě Jungmannova Slovníku
česko-německého.
|
| Další info |
 Slovník českých filozofů (Antonín Marek) |
|
Wikipedie (Antonín Marek) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
