| Záhlaví |
Eisenmeier, Josef, 1871-1926 |
| Narození |
20. prosince 1871, Všeruby (okr. Plzeň-sever) |
| Úmrtí |
24. května 1926, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - c. k. Veřejná a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1898-1921) |
|
Ústí nad Labem (okr. Ústí nad Labem) - Staatliche deutsche Bibliothekarschule (1921-1924) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 20. 12. 1871 ve Všerubech u Plzně, zemřel 24. 5. 1926 v Praze. Filozof, vysokoškolský pedagog a knihovník. |
| Źivotopis |
Narodil se 20. prosince 1871 ve Všerubech, kde byl otec správcem dolu. Na filozofické fakultě pražské německé Karlo-Ferdinandovy
univerzity studoval germanistiku, matematiku, fyziku a filozofii u Antona Martyho, jehož odkazem se poté odborně zabýval.
Po absolutoriu nastoupil v říjnu 1898 do c. k. Veřejné a universitní knihovny v Praze jako 5. praktikant. V té době byl získán
také k revizi a katalogizaci knihovny spolku Lotos. Během roku údajně založil lístkový katalog periodik, katalog svazků všech
periodik řazených podle místa vydání a titulový katalog svazků. V r. 1900 postoupil ve Veřejné a universitní knihovně na místo
3. praktikanta a rok nato už 1. praktikanta. V roce 1902 byl jmenován 5. amanuensem, v r. 1907 3. amanuensem, v r. 1908 2.
amanuensem a v r. 1910 1. amanuensem. V r. 1911 postoupil na místo bibliotekáře II. třídy, v r. 1912 byl provizorním bibliotekářem
I. třídy, v r. 1913 bibliotekářem I. třídy ad personam a v r. 1915 bibliotekářem I. třídy. Po vzniku ČSR byl vrchním knihovníkem
této knihovny. V listopadu 1921 byl zvolen předsedou německého Spolku knihovníků v Československu. Učil na německé státní
škole knihovnické v Ústí nad Labem. R. 1905 se habilitoval spisem Untersuchungen zur Helligkeitsfrage z filozoficky pojaté
psychologie, V r. 1922 se stal mimořádným (v r. 1926 řádným) profesorem filozofie a psychologie na pražské Německé univerzitě
a odešel z knihovny. S knihovnickým prostředím nepřetrhal pouta, byl členem Komise pro katalogizaci českých prvotisků a přednášel
v knihovnických kurzech, např. v r. 1924 v Rumburku. Navazoval na učení E. Macha o smyslovosti a především na psychologické
konsekvence Martyho filozofie jazyka.
|
|
Psychologii ztotožňoval s noetikou a ukazoval jednak vztahy jazyka k psychickým útvarům, jednak vazby psychologie jako nauky
o lidském myšlení k ostatnímu empirickému poznání. Ve výzkumu obsahu a hranic vědomí se dostával do jisté souvislosti s Husserlovou
fenomenologií. Patřil k představitelům druhé generace tzv. pražských brentanovců (žáků F. Brentana). K českému prostředí zachovával
vazby přátelské tolerance, jako stoupenec darwinismu a mendelismu především k E. Rádlovi a jeho žákům, např. B. Seklovi.
|
| Další info |
 Matriční záznam o narození a křtu |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
