Záhlaví |
Müller, Friedrich, 1834-1898 |
Narození |
6. března 1834, Jemníky (okr. Mladá Boleslav) |
Úmrtí |
25. května 1898, Vídeň (Rakousko) |
Místo působení |
Vídeň (Rakousko) - Universitätsbibliothek (1858-1861) |
|
Vídeň (Rakousko) - Hofbibliothek (nyní Österreichische Nationalbibliothek) (1861-1898) |
|
|
Biografická pozn. |
Narozen 6. 3. 1834 v Jemníkách (dnes část Mladé Boleslavi), zemřel 25.5.1898 ve Vídni. Dr., lingvista, etnolog a knihovník.
Práce z oboru.
|
Źivotopis |
Narodil se 6. března 1834 v Jemníkách (dnes část Mladé Boleslavi) jako syn chudého lékárníka zaměstnaného v továrně na výrobu
kyseliny sírové. Dětství prožil v dolnorakouské obci Retz, kam chodil do základní školy. V roce 1845 se jeho rodiče přestěhovali
do Vídně. První třídy gymnázia absolvoval do roku 1848 ve Vídni, další v letech 1848 až 1851 na gymnáziu ve Znojmě, maturitu
složil v r. 1853 na c.k. Theresianu ve Vídni. Na podzim téhož roku se zapsal na univerzitu ve Vídni. Lákalo ho studium jazyků,
ale obával se, že by ho to v budoucnu neuživilo. Proto si jako hlavní předmět zvolit klasickou filologii, aby mohl učit na
gymnáziích. Přednášky o sanskrtu však v něm vyvolaly tak velký zájem o Orient, že se lingvistickému studiu věnoval denně 12
až 14 hodin a v krátké době získal znalosti arménštiny a dalších semitských jazyků. V roce 1858 vypracoval první odbornou
práci, která byla neobyčejně objevná, a předložil ji císařské akademii věd. V roce 1859 za ni získal doktorát na univerzitě
v Tübingenu. Do roku 1858 si na studium vydělával korekturami orientálních textů pro vídeňskou státní tiskárnu a dáváním kondicí.
V roce 1858 však dostal práci ve vídeňské univerzitní knihovně a mohl začít žít ve vědě. V roce 1860 se habilitoval jako soukromý
docent pro orientální lingvistiku a rok nato byl jmenován amanuensem ve Dvorské knihovně ve Vídni.
|
|
V roce 1866 se stal mimořádným profesorem a v roce 1869 byl jmenován řádným profesorem srovnávací filologie a sanskrtu. od
r. 1868 byl dopisujícím členem a od r. 1869 řádným členem Rakouské akademie věd. Stal se jednou z nejvyšších autorit v oblasti
srovnávací filologie a etnologie. Měl mimořádné jazykové nadání, mnoho jazyků se naučil samostudiem. V pozdějších letech se
učil hlavně na základě materiálů shromážděných misionáři a účastníky vědeckých expedic. Nebyl cestovatelem, a proto byl šťastný,
když se mohl setkat s představiteli cizokrajných ras na etnografických výstavách ve Vídni a oslovit je v jejich mateřském
jazyce. Na přípravu mu stačilo několik dní. Během 30 let napsal odborné texty o jazycích všech pěti kontinentů, o semitských
idiomech, altajských a kavkazských jazycích, o jazycích Austrálie, Oceánie a Ameriky i o řadě afrických jazyků. Jeho cílem
byla jakási univerzální lingvistika a vybudování mostu od lingvistiky k etnologii a antropologii. I v knihovnictví zaznamenal
úspěchy, i když ne takové jako jeho mladší bratr Alois, který řídil Studijní knihovnu v Olomouci a Univerzitní knihovnu ve
Štýrském Hradci. V červnu 1869 byl jmenován skriptorem Dvorské knihovny. V ní vědecky zpracovával císařskou sbírku orientálních
rukopisů.
|
|
Téměř čtyřicet let byl stále fyzicky a duševně svěží a bylo nepravděpodobné, že přednášku zruší kvůli malátnosti. Objevilo
se však zlomyslné onemocnění, které ho po několika dnech, 25. května 1898, zbavilo ve Vídni života. Články o jeho životní
dráze: Linzer Volksblatt, 27.5.1898, s. 4. Neue Freie Presse (Abendblatt), 25.5.1898, s. 2. Linzer Volksblatt, 27.5.1898,
s. 4. Wiener Zeitung, 11. 12. 1861, s. 5. Fremden-Blatt 7. Juni 1867, s. 12. Die Presse, 20. 6. 1869, s. 17.
|
Medaile a ocenění |
Zlatá medaile za umění a vědu (1867) |
Další info |
Wikipedie (Friedrich Müller (lingvista)) |
|
Encyclopaedia Iranica (MÜLLER, FRIEDRICH) |
|
|
|
Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|