| Záhlaví |
Jarolímková, Marta, 1909- |
| Narození |
21. prosince 1909, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Ústřední knihovna hlavního města Prahy (nyní Městská knihovna v Praze) (1929-1948) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Archiv hlavního města Prahy (1949-1974) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozena 21. 12. 1909 v Praze. Knihovnice. |
| Źivotopis |
Narodila se 21. prosince 1909 v Praze, kde byl otec zřízencem Obce pražské. Po čtyřech ročnících měšťanské školy absolvovala
v roce 1928 jednoroční Státní školu stenografickou. Od mládí měla zálibu v knihách, takže nástupem do nové budovy Ústřední
knihovny hl. m. Prahy na Mariánském náměstí si 1. ledna 1929 splnila svůj sen. Jejím kolegou tam v tu dobu byl František Hrubín
a obvykle byla prvním čtenářem jeho básní. Svou loajalitu ke knihovně prokázala za německé okupace, kdy po dohodě s ředitelem
dr. Thonem společně s několika dalšími kolegy tajně vyřadila literaturu, kterou chtěli Němci vyřadit a zničit. Knihy pak přečkaly
2. světovou válku v tajných úkrytech a opouštěly je jen, když se měly půjčit spolehlivým čtenářům, jakým byl například profesor
Albert Pražák. V roce 1948 absolvovala čtyřtýdenní státní knihovnický kurz. Získané knihovnické poznatky však už nestačila
uplatnit v městské knihovně, protože byla z knihovny propuštěna pro své politické přesvědčení. Krátce pracovala jako úřednice
ve fyzikátu hl.města Prahy, než se jí poštěstilo získat místo v Archivu hlavního města Prahy. Dostala za úkol vybudovat novou
archivní knihovnu, protože ta stará shořela při požáru Staroměstské radnice 8. května 1945. Přebírala stovky darů, konfiskátů
a nákupů a odborně je zpracovávala. Díky tomu, že městská knihovna zlikvidovala oddělení odborné literatury, převzala část
jeho fondu a podařilo se jí doplnit řady edic a časopisů.
|
|
V roce 1959 navíc začala pracovat na věcném rozpisu pragensií. Když byla v šedesátých letech 20. století vydána nová vyhláška
o povinných výtiscích a archiv byl vynechán ze seznamu institucí, úspěšně intervenovala na ministerstvu kultury a dosáhla
toho, že do archivu dále chodily výtisky pražských novin a časopisů. Svých zkušeností s ukrýváním závadné literatury využila
při vyřazování knih v padesátých letech i v době normalizace. Knihy vytřídila, ale nikomu už je nepředala a ukryla. Od roku
1969 do roku 1974, kdy odešla do důchodu, pracovala na bibliografii pragensií. I v důchodu nezpřetrhala kontakty s archivem
a v krátkodobých brigádách pořizovala věcný rozpis pragensií k novým přírůstkům.
|
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
