| Záhlaví |
Hradil, Ignác Jan, 1816-1879 |
| Narození |
17. května 1816, Jistebnice (okr. Tábor) |
| Úmrtí |
27. ledna 1879, Brandýs nad Labem (okr. Praha-východ) |
| Místo působení |
Vídeň (Rakousko) - Theresianum (1853-1866) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 17.5.1816 v Jistebnici u Tábora, zemřel 27.1.1879 v Brandýse n. Labem. Katolický kněz, knihovník a učitel, vydal Blahoslavovu
Grammatiku, německé spisy.
|
| Źivotopis |
Narodil se 17. května 1816 v Jistebnici do zahradnické rodiny. Počátky vzdělání nabyl na jednotřídní farní škole v rodišti
a v benešovské piaristické hlavní škole. Po gymnaziálních studiích na piaristickém gymnáziu v Praze vstoupil 11. října 1835
v Lipníku do piaristického řádu a 10. ledna 1839 složil ve Slaném řeholnický slib. Dvouletý filosofický ústav vystudoval v
letech 1836 až 1838 v Mikulově. Od školního roku 1838/1839 byl přidělen do Slaného jako učitel 1. třídy hlavní školy. Teologická
studia absolvoval v letech 1840 až 1844 v Praze. Na kněze byl vysvěcen 30. července 1843. V září 1844 se dostal jako prefekt
studentů gymnázia na Tereziánu ve Vídni, aby tam dohlížel na mládež. Když v roce 1848 byli piaristé zbaveni řízení tohoto
učiliště, odešel na gymnázium v Litomyšli, aby tam učil v humanitních třídách. V roce 1849 však byl znovu poslán do Tereziánu.
Ve Vídni kromě dozoru a výuky v přípravných a nižších gymnaziálních třídách učil češtinu. Jako znalec literatury byl pověřen,
aby ve školním roce 1853/1854 převzal v Tereziánu i správu knihovny. V té době se stal členem Společnosti Národního muzea
v Praze a členem Archeologické společnosti ve Vídni. Když se v Tereziánské akademii probíral rukopisy, narazil v létě 1855
na rukopis české mluvnice od Jana Blahoslava. O vzácném nálezu informoval nejprve ve Slovenských Novinách a poté i v Časopise
Musejním. V něm vyslovil domněnku, že se rukopis dostal z knihovny některého zrušeného řeholního domu na Moravě přes knihovnu
vídeňské univerzity do knihovny Tereziánské akademie. Společně s literárním historikem a ministrem Josefem Jirečkem připravil
rukopis k tisku v dubnu 1856 a vydal jej tiskem v srpnu 1857.
|
|
Jako knihovník Tereziánské akademie působil minimálně do roku 1866, jak vyplývá z jeho podrobné stati o historii Theresiana
a jeho knihovny otištěné ve výroční zprávě školy v roce 1866. V roce 1868 dohlížel v Tereziánské akademii na mladého knížete
Sulkovského. V tu dobu už začal být častěji nemocný, i když díky své štíhlosti a životnímu stylu nemoci odolával. V roce 1870
byl vyznamenán císařem a odešel na odpočinek. Z Vídně se odstěhoval do Brandýsa nad Labem k příbuznému, který byl zahradníkem
u toskánského velkovévody. Letní měsíce trávil v blízké Houšce. V roce 1878 došlo u něho k chrlení krve, na podzim se z něho
zotavil, ale na konci roku opět onemocněl a 27. ledna 1879 v 10 hodin v Brandýse nad Labem zemřel. Pohřben byl dva dny poté.
O Hradilovi též: VLASÁK, Antonín. Okres Sedlecký v Táborsku: nástin historicko-archaeologický. V Praze: Fr. A. Urbánek, 1879.
s. 145. Světozor: Obrázkový týdeník. Praha: František Skrejšovský, 31.1.1879, 13(5). s. 59.Ottův slovník naučný: illustrovaná
encyklopaedie obecných vědomostí. Sv. 11. V Praze: J. Otto. 1897. s. 747-748.
|
| Medaile a ocenění |
Zlatý záslužný kříž s korunou (1870) |
| Další info |
 Záznam v matrice narozených |
|
Záznam v matrice zemřelých |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
