| Záhlaví |
Nepustil, Bohumír, 1901-1973 |
| Narození |
11. listopadu 1901, Uherské Hradiště (okr. Uherské Hradiště) |
| Úmrtí |
27. března 1973, Praha (okr. Hlavní město Praha) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Slovanská knihovna Ministerstva zahraničních věcí (nyní Národní knihovna ČR) (1927-1928) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Veřejná a universitní knihovna v Praze (nyní Národní knihovna ČR) (1928-1932) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy (1932-asi 1963) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 11. 11. 1901 v Uherském Hradišti, zemřel 27. 3. 1973 v Praze. PhDr., knihovník ministerstva zdravotnictví, práce z
oboru.
|
| Źivotopis |
Narodil se 11. listopadu 1901 v Uherském Hradišti. Otec byl soudním radou. Od roku 1912 studoval na českém státním gymnáziu
v Olomouci. V roce 1920 na něm odmaturoval s vyznamenáním a odešel do Prahy na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Na
ní od roku 1921 studoval slovanskou filologii a české dějiny. Zaměřil se především na polskou literaturu, které věnoval i
disertační práci Juliusz Slowacki v literatuře československé. Ve školním roce 1926/27 absolvoval Státní knihovnickou školu
v Praze. Knihovnickou dráhu zahájil v letohrádku ve Stromovce, kde v roce 1927 začal zpracovávat polské sbírky, které byly
zakoupeny do Slovanské knihovny Ministerstva zahraničních věcí. V březnu 1930 byl promován doktorem filozofie. Zájem o slavistiku
jej dovedl v roce 1928 do Klementina do Slovanské knihovny. Podle archiválií v NA však spíše pracoval ve Veřejné a universitní knihovně v
Praze, a to společně s Janem Šnobrem v půjčovně. V květnu 1932 přešel na Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy,
kde pracoval jako knihovník. Po osvobozeni roku 1945 se na Ministerstvu zdravotnictví ujal povinností koncepčního charakteru
a rozšířil okruh své působnosti na zdravotnické knihovny celé republiky. Již v roce 1949, kdy vedl na ministerstvu odbor osvěty,
se mu podařilo prosadit zřízení Ústavu pro zdravotnickou dokumentaci, podléhajícího Ministerstvu zdravotnictví. Byl to v pravém
slova smyslu čin průkopnický, protože v té době ještě ani jeden socialistický stát neměl samostatnou instituci pro vědeckoinformační
služby ve zdravotnictví.
|
|
Bylo k němu zapotřebí také značné dávky uvážlivosti a politické odvahy v době kultu osobnosti, kdy mnozí škrtali slovo dokumentace
ze svého slovníku, dokumentaci zatracovali jako buržoazní úpadkový směr a využívání vědecké literatury nesocialistických zemí
označovali za nedůstojné poklonkování Západu. Kromě vědeckoinformačních úkolů měl ústav zajišťovat přehled o lékařských publikacích
vydávaných v Československu a analyticky zachycovat články se zdravotnickou tematikou. Tak se vytvořily podmínky pro pravidelně
a soustavně vydávání národní speciální bibliografie Bibliographia medica čechoslovaca, do té doby náhodně zpracovávané skupinou
nadšených a obětavých lékařů-dobrovolníků jako vůbec první československá národní speciální bibliografie. Za jeho podpory
se budovala informační pracoviště ve výzkumných ústavech, které byly ministerstvem zdravotnictví kolem r. 1952 zakládány.
Byl jedním z prvních, který usiloval o realizaci vládního usnesení o oborových informačních středisek v resortu zdravotnictví.
Jeho rozvážnost a přehled zaručily, že ve zdravotnictví nevznikla nikdy propast mezi knihovnictvím a informatikou. Přičinil
se rovněž o vydání Směrnic ministerstva zdravotnictví o knihovnické a bibliograficko-zpravodajské službě ve zdravotnických
zařízeních. V roce 1953 byly tyto směrnice dr. Nepustilem koncipované a redigované prvními svého druhu v Evropě a prvními
československými směrnicemi pro speciální knihovny. Staly se organizační páteři rozvoje odborných knihoven lékařských i knihoven
pro nemocné hospitalizované v lůžkových zařízeních.
|
|
Neomezoval se ovšem jen na knihovny svého resortu. Jako zástupce zdravotnictví byl dlouhá léta členem Ústřední knihovnické
rady a podílel se na její činnosti, např. na přípravě návrhu knihovnického zákona z r. 1959. Jeho zásluhou je v textu zákona
ustanovení o síti zdravotnických knihoven. V tu dobu byl vedoucím studijního oddělení Ministerstva zdravotnictví. Počátkem
60. let byl vedoucím oddělení knihovnické a bibliografickoinformační služby Ministerstva zdravotnictví. Byl literárně činný,
psal do Čtenáře i Knihovníka. V roce 1946, když vyplňoval přihlášku do Svazu českých knihovníků, uvedl, že se zajímá o genealogii
a byl členem Kola přátel Polska, Spolku československých knihovníků a Knihovědné společnosti. Zemřel 27. března 1973 v Praze.
|
| Medaile a ocenění |
vzorný knihovník (1958) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
|
|
