| Záhlaví |
Perwolf, Josef, 1841-1892 |
| Odkaz. forma |
Pervol‘f, Iosif Iosifovič, 1841-1892 |
|
Pervol‘f, I. I., 1841-1892 |
|
Pervol‘f, Osip Osipovič, 1841-1892 |
| Narození |
26. února 1841, Čimelice (okr. Písek) |
| Úmrtí |
2. ledna 1892, Varšava (Polsko) |
| Místo působení |
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Knihovna Národního muzea (1863-1869) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 26. 2. 1841 v Čimelicích u Písku, zemřel 2. 1. 1892 ve Varšavě (Polsko). Slavista, knihovník, jazykovědec a etnograf,
působil jako univerzitní profesor ve Varšavě a v Rusku.
|
| Źivotopis |
Narodil se 26. února 1841 do rodiny knížecího právního úředníka na schwarzenberském panství v Čimelicích. Od sedmi let vyrůstal
bez otce, který se zastřelil poté, co přišel o práci kvůli činnosti v revolučním roce 1848. Gymnázium vystudoval v Písku.
Po maturitě, kterou složil s vyznamenáním v srpnu 1858, začal studovat klasickou filologii, historii německé literatury, dějepis
a slovanskou filologii na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. V letech 1861 až 1871 byl členem redakce
Slovníku naučného, účastnil se rovněž vydávání Fontes rerum Bohemicarum. Po Hankově smrti v roce 1861 byl zaměstnán (patrně
bezplatně jako dobrovolník) v Knihovně Muzea království Českého a pořizoval lístkový katalog slavistik z pozůstalosti Hanky.
V letech 1862 a 1863 katalogizoval knihovnu hraběte Jindřicha Clama-Martinice na Smečně a způsob pořádání knihovny o 10 tisíci
svazcích konzultoval s ředitelem knihovny Muzea království Českého A. J. Vrťátkem. Během této práce se dozvěděl, že byl koncem
října 1863 jmenován adjunktem v muzejní knihovně. V knihovně Muzea království Českého, kde měl na starost i sbírku mincí,
pracoval do roku 1869, poté přešel do muzejního archivu. V roce 1871 přijal nabídku rektora Varšavské univerzity přednášet
o slovanských dějinách a slovanské literatuře na Varšavské univerzitě. Nabídce předcházela neúspěšný pokus jeho přátel koncem
šedesátých let zajistit mu místo v císařské veřejné knihovně v Petrohradu. Od jara 1871 působil na Varšavské univerzitě jako
docent, od roku 1875 jako mimořádný profesor a od roku 1878 jako profesor řádný.
|
|
V roce 1871 podnikl delší cestu po Rusku až k dolní Volze. V roce 1874 přijal ruské státní občanství a v lednu 1875 obdržel
za svou disertační práci „O slovanské vzájemnosti“ titul magistra slovanské filologie na univerzitě v Petrohradě. V roce 1877
získal titul doktora. I během pobytu v cizině byl v kontaktu s A. J. Vrťátkem a organizoval výměnu knih mezi pražskou muzejní
knihovnou a varšavskou univerzitní knihovnou. Koncem roku 1891 požádal ze zdravotních důvodů o penzi. Zemřel 2. ledna 1892
ve Varšavě, když byl 1. ledna 1892 raněn mrtvicí při rozhovoru o husitském hnutí během večerní přátelské zábavy s univerzitními
kolegy. Ačkoliv byl katolík, pochovali ho dva dny nato na pravoslavném varšavském hřbitově (ulice Wolska), hrob čís. 290 v
první aleji vlevo od vchodu.
|
| Medaile a ocenění |
udělení titulu excellence (1890) |
| Další info |
 Wikipedie (Josef Perwolf) |
|
Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) |
|
Záznam v matrice narozených |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
