| Záhlaví |
Becker, Josef, 1883-1949 |
| Odkaz. forma |
Becker, Joseph, 1883-1949 |
| Narození |
15. srpna 1883, Undenheim (Německo) |
| Úmrtí |
17. srpna 1949, Berlín (Německo) |
| Místo působení |
Marburg (Německo) - Universitätsbibliothek (1919-1920) |
|
Berlín (Německo) - Preussische Staatsbibliothek (1920-1921, 1935-1945) |
|
Göttingen (Německo) - Universitätsbibliothek (1921-1925, 1933-1935) |
|
Vratislav (Polsko) - Universitätsbibliothek (1925-1929) |
|
Vratislav (Polsko) - Stadtbibliothek (1929-1933) |
|
Praha (okr. Hlavní město Praha) - Národní a universitní knihovna (nyní Národní knihovna ČR) (1940-) |
|
Berlín (Německo) - Universitätsbibliothek der Technischen Universität (1948-1949) |
|
|
| Biografická pozn. |
Narozen 15. 8. 1883 v Undenheimu (Německo), zemřel 17. 8. 1949 v Berlíně. PhDr., německý knihovník, ředitel knihovny ve Vratislavi,
Göttingenu a Berlíně, komisař pověřený dohledem nad pražskými vědeckými knihovnami.
|
| Źivotopis |
Narodil se 15. srpna 1883 v Undenheimu v Porýní-Falcu, kde byl jeho otec učitelem. Po maturitě na gymnáziu v Benzheimu, kam
docházel v letech 1900 až 1902 studoval historii, filozofii a němčinu ve Freiburgu a Mnichově. V březnu 1906 získal v Mnichově
doktorát filozofie po předložení disertace věnované středolatinské filologii. Ve stejném roce složil státní zkoušku z učitelského
povolání. Do začátku roku 1915 působil jako učitel dějepisu a němčiny na gymnáziu Friedricha Wilhelma v Posen a na gymnáziu
v Rogasenu. V dubnu 1915 narukoval jako válečný dobrovolník a bojoval na Sommě. Za udatnost mu bylo uděleno několik medailí
a hodnost poručíka. Po demobilizaci nastoupil 1. ledna 1919 jako volontér do Univerzitní knihovny v Marburgu. Po složení odborných
knihovnických zkoušek v Göttingenu byl povýšen na knihovního asistenta. V říjnu 1920 byl jmenován knihovním radou v Pruské
státní knihovně v Berlíně. Protože v Berlíně byla bytová nouze, nechal se přeložit v roce 1921 do Univerzitní knihovny v Göttingenu.
Po několika týdnech mu bylo nabídnuto místo ředitelského asistenta, které přijal a zapracoval se tak, že od listopadu 1925
se stal zástupcem ředitele Univerzitní knihovny ve Vratislavi. Po čtyřech letech převzal vedení vratislavské městské knihovny,
když již dva roky měl na starost poradnu pro lidové knihovny. V městské knihovně zavedl stavění podle přírůstkových čísel
a užívání katalogizačních lístků mezinárodního formátu. V srpnu 1933 se stal ředitelem Univerzitní knihovny v Göttingenu,
ale po dvaceti měsících přešel jako první ředitel (zástupce generálního ředitele) do Pruské státní knihovny v Berlíně.
|
|
O tuto pozici přišel na konci války. V listopadu 1940 byl jmenován komisařem pověřeným dohledem nad pražskou Národní a Univerzitní
knihovnou (NUK) a nad Knihovnou vysokých škol technických v Praze. V květnu 1947 mu vedení obou knihoven zaslalo dobrozdání
o jeho činnosti v této funkci. Pražská NUK potvrdila, že hned od počátku vykonával tuto funkci korektně a humánně. Postavil
se proti diskriminaci českých uživatelů knihoven a osobním jednáním, což bylo nebezpečné, s tehdejším státním sekretářem K.
H. Frankem dosáhl toho, že od poloviny února 1941 byly vědecké knihovny opět přístupny Čechům. Osobně se zasadil, že Masarykova
knihovna, parlamentní knihovna, roudnická lobkovická knihovna, knihovna emauzského kláštera i další knihovny zabavené gestapem
mohly být uloženy v pražské NUK a tak zachráněny. Podařilo se mu překonáním různých obtíží udržet existenci národní knihovny
a její národní bibliografie. Věnoval se sociálnímu postavení českých zaměstnanců knihovny a byl svolný přijímat smluvní zaměstnance.
Prosadil také, aby někteří legionáři mohli zůstat pracovat v knihovně. V březnu 1942 úspěšně žádal ministerstvo školství o
dotaci na soupis inkunábulí v Čechách a na Moravě. Nedovolil, aby ani jedna kniha z NUK byla odcizena do Německa. Z důvodu
nebezpečí leteckých náletů nařídil koncem roku 1942 evakuovat trezorové historické fondy z Klementina na hrad Karlštejn, a
tak je zachránil před zkázou. Vedení knihovny pražské vysoké školy technické potvrdilo vyjádření NUK a připsalo, že vždy jednal
spravedlivě a bez nacionalistických a politických ohledů.
|
|
Jako doklad jeho chování uvedlo následující případ. Gestapo se zmocnilo osobní knihovny T. G. Masaryka. Když se to dozvěděl
dr. A. Moucha, začal vyjednávat s gestapem. Gestapo požadovalo za knihovnu 1 milion korun a české ministerstvo školství bylo
ochotno tuto sumu zaplatit. Dr. A. Mouchovi se dalším jednáním s gestapem podařilo snížit částku na 500 tisíc korun. V tu
dobu přijel J. Becker do Prahy, a když byl informován o záležitosti, prohlásil “Ti lotři nedostanou ani fenik”. Skutečně prosadil,
že Masarykova knihovna byla předána do NUK jako celek bez zaplacení gestapu. V roce 1948, rok před svou smrtí, převzal vedení
univerzitní knihovny Technické univerzity v Berlíně. Zemřel 17. srpna 1949 v berlínské nemocnici Westend na následky operace.
Nestihl již převzít vedení knihovny Technické univerzity v Chemnitz, do něhož byl jmenován od 1. září 1949.
|
| Medaile a ocenění |
Železný kříž 2. a 1. třídy |
|
Hesenská medaile za udatnost |
| Další info |
 Wikipedie (Josef Becker) |
|
|
|
 Zobrazit záznam v online katalogu / Display record in the online catalogue |
